Karlíček, Kájík, kocourek, kterého přinesla říjnová vichřice Heward. Přesně v neděli, během největšího řádění vichřice, jsem našla Karlíka žalostně křičícího v našem dřevníku. Nikdo v okolí ho nezná, nikdy tu nebyl viděn. Vzhledem k tomu, jaký strach venku má, těžko by sem došel sám z města v tom nečase. S největší pravděpodobností jde o kocourka, který od malička žil pouze v bytě, venkovní svět nikdy neviděl a zkrátka asi přišla chvíle, kdy se ho jeho majitel chtěl zbavit a prostě nám ho hodil přes plot do zahrady, kde Karlíček vyhledal nejbližší úkryt. Napovídá tomu i úplná socializace Karlíka a to, že člověk mu vůbec nevadí, ba naopak, chtěl by s ním být doma v teple a vrnět mu na klíně. Ale ven ho nikdo nedostane ani v náručí.