Pacinky, hlásím se prosím o slovo. Říkají mi Irenka a byla jsem vyhozena na ulici jako březí maminka. Takže jako všechny maminky, ani já nemám na sebe čas a jdu tak trochu stranou, kocour mě nechal, jako to dělají kocouři vždycky a náhle se ze mě stala samoživitelka, koťata už odrostla, a tak si začínám říkat, že můj život vlastně právě začal. Byla jsem vzorná maminka a teď bych ráda někomu vzorně vrněla na klíně, až mě bude hladit. Potřebuju moc lásky, protože za celý svůj kratičký život, jsem ji jen rozdávala a nic nedostávala nazpátek. A tak jsem tu, Irenka, co čeká na svůj začátek.