ADOPTOVÁNA

Micinka k cizím lidem opatrná, ale nám věří, tak se s námi mazlí. Je u nás už od podzimu 2010, což je docela dlouho, je zvyklá na ostatní kočičky, proto ji u nás necháváme ve virtuální adopci. O Micinku pečujeme v depozitu v Kraslicích.

ADOPTOVÁNA

Karinka je krásná želvovinka, která se ocitla na podzim 2011 v jedné zahrádkářské kolonii na cestě se svými koťaty, pro které neměla mlíčko. Byla velmi slabá, ale to už dnes není pravda. Je krásná, zdravá, ale trochu bázlivá, k novým lidem je zpočátku nedůvěřivá, proto u nás zůstane, je ve virtuální adopci. za pravidelný měsíční příspěvek budeme moc rádi. 

ADOPTOVÁNA

Marlenka je kočička plašší povahy. Narodila se v cizí kůlně úplně divoké mámě. Mámu se nám podařilo odchytnout a vykastrovat, je vrácena zpět a krmena. Marlenka se sourozenci Mandarinkou a Lentilkou je u nás v útulku. Hledáme pro ni adoptivní rodiče, ale kdyby se našel někdo, kdo je trpělivý a zkušený, byli bychom rádi, aby jí dal nový domov. 

ADOPTOVÁNA

Panenka je plachá kočička pocházejícá s lokality, kde bylo hodně nemocných kočiček, které jsme tamodsud postupně odváželi. Panenka o lidi nestojí, s kočičkami problém nemá, ale nenechá na sebe téměř ani sáhnout, proto zůstane u nás a byli bychom rádi, kdyby si ji někdo virtuálně adoptoval a přispíval ji pravidelně měsíčně na její život u nás. O Panenku se staráme v depozitu v Kraslicích.

ADOPTOVÁNA

Dobrý den, jsem krásná tajuplná dáma Hanelka s dlouhým kožíškem a smaragdovýma očima, kterýma se dívám na svět podmanivým pohledem. Jsem zachráněná kočička z Počeren u KV, dlouho mě dostávali ze stavu, ve kterém mě našli, ale už jsem naštěstí uzdravená. Bylo to tak vysilující léčit se tak dlouho, že když mi začalo být líp, trochu jsem to přepískla s granulkami. No co, dostala jsem znova chuť do života a jde na mě vidět. Paní z útulku říká, že jsem širší, jak delší, ale boubelky dneska letí. Takže jsem moderní a prostě in. Stále mám strach z lidí, protože jsem dlouhou dobu žila na vesnici a víte kolik je tam dětí, co vás nahání? Takže se upejpám a na klín teda ze zásady nesedám. Jsem starší, plachá, ale za to jsem jako od Da Vinciho. Jsem kastrovaná, zdravá, snesu se s ostatníma kočičkama a ráda budu za baráček s možností bezpečného výběhu, protože již nikdy nechci být někým honěna. Smlouva o adopci je samozřejmostí.

Pepinka je velmi milá a akční kočička. Na podzim jsem jednou jela z práce domů a skočila mi těsně před auto ještě s kamarádkou Olinkou, měla jsem co dělat, abych je nepřejala. Protože to bylo u hlavní silnice, kde neměly co dělat, vzala jsem je k nám do útulku, abych je při přístí jízdě nemusela sbírat přejeté. Pepinka je mazlivá a hravá. Je již vykastrovaná, naočkovaná a připravená najít nový domov. Protože u nás běhá i ven, hledáme pro ní nový domov v domečku se zahrádkou. Pepinka čeká na svůj domov v depozitu v Kraslicích

ADOPTOVÁN

Strašpytlík si svoje jméno vykoledoval, když jsem v říjnu 2013 dostala zprávu, že v lese u Nejdku jsou 4 větší koťata, která tam zřejmě někdo vyhodil. Jela jsem se tam podívat a bylo to tak, bylo to v místě, kde se dá zastavit autem, takže místa někdo využil, aby tam koťata vyhodil. Koťata byla dost hladová a vyplašená, dvě se nám podařilo chytit hned, na třetí jsme číhali jen hodinku, ale Strašpytlík měl takový strach a kort potom, když zůstal v lese sám, že jsem tam na něj číhala dvě noci v autě. Ráno jsem musela vždy do práce, tak sklopec kontrolovala paní Hanka z Nejdku, která našemu útulku pravidelně pomáhá. Bohužel přes den se Strašpytlík vůbec neukázal a v noci mu svítili oči vždy jen vedle sklopce. Začala jsem to pomalu vzdávat, ale bylo mi jasné, že nechat ho tam, je jistá smrt, dřív nebo později. Ve sklopci měl připravený přímo švédský stůl: syrové maso, voňavou kapsičku, uzené šproty a teplé mlíčko, které sice není pro kočky zrovna vhodné, ale teplé hodně voní. Odolával dlouho. Byl konec října a venku byla dost zima, i hodně pršelo, já byla z auta zlámaná a zmrzlá na kost, že jsem druhou noc nad ránem musela odjet aspoň na dvě hodinky někam do tepla a říkala jsem si, že je to pěkný strašpytel a nechytí se. Naštěstí se tak nestalo, když jsem po sedmé ráno přijela, čekalo mě příjemné překvapení, ve sklopci byl úplně vystrašený kočičí kluk, to bylo radosti. Ustrašený zůstal, ale nechá se občas pohladit u krmení, proto u nás zůstane ve virtuální adopci.  Pečujeme o něj v depozitu v Kraslicích.

ADOPTOVANÁ

Fešanda je opravdu fešanda, takže si své jméno zaslouží:-) vyhodil ji a její tři sourozence nějaký hlupák na podzim 2013 do lesa. Naštěstí si jich tam všimla jedna slečna, která nás na ně upozornila. Proto jsme si pro ně jeli. Na Fešandu jsme moc nečekali, podařilo se nám ji chytit brzy, měla hlad a dobroty vyhrály. Za to bráška Strašpytlík nám dal zabrat. Fešanda se brzy oklepala a se mnou se mazlí, ale z cizích lidí má strach. Zůstává u nás ve virtuální adopci. Pokud by se přeci jenom někomu zalíbila moc a chtěl by ji dát domov u sebe, záleží vše na naší  vzájemné dohodě, ale je potřeba počítat s tím, že bude zapotřebí hlavně trpělivost. O Fešandu pečujeme v depozitu v Kraslicích.

Olinka je úžasná uličnice, krásná černá kočičí potvůrka, která mi jednoho podzimního dne skočila s kamarádkou Pepinkou přímo pod auto, nechybělo málo a obě by u nás nebyly. Naštěstí jsem je viděla včas, bylo to u frekventované silnice, nikdo se v blízkosti netvářil, že by mu patřily, tak jsem je naložila a odvezla do bezpečí k nám. Olinka prošla celkem ošklivou formou kalicivirózy, která jí zanechala trochu následky na zadních nohách, nemá je pohyblivé, jako ostatní kočičky. Vypadá to, jakoby kroutila extrémně prdelkou a ona jí ujížděla, ale vůbec jí to nevadí, žádný problém si nepřipouští, spíš naopak, běhá, skáče, chytá myšky, je prostě úžasná. Nehodí se k dětem, je sice mazlivá, ale když se nechce mazlit, dá to najevo zasyčením a kousnutím, tak je potřeba, aby byla u někoho, kdo to bude respektovat. Ráda by šla do domku se zahrádkou. Je ohromná legrace ji pozorovat, když venku běhá a hraje si, její malý handicap jakoby nebyl.

ADOPTOVÁN

Buřtík je jedno ze čtyř koťat, která se u nás narodila divošce Růžence, která nás ke koťatům moc nepouštěla a přestože je Buřtík velmi zajímavě zbarvený, nenašel domov jako malý a divokost po mamině u něj vyhrála a je z něj sice nádherný, ale divoký kocour. Zůstává u nás ve virtuální adopci. O Buřtíka pečujeme v depozitu v Kraslicích.

Černouška je původně kotě z chatové oblasti, kde jsme kastrovali dospělé kočičky a několik koťat jsme tam odsud odváželi k nám. Přišla k nám ve věku asi 4 měsíců, do té doby žila venku na divoko, tak moc mazlivá není, i když se mnou docela ano:-), věří mi. Je to černá krasavice. Bohužel se u ní v zimě 2013/14 objevily velké problémy, když jednou večer měla obrovký záchvat kašle a srdíčko tak pumpovalo, že to chvíli vypadlo, že vyskočí ven. Byl to hrozný pohled, Černouška sypěla a nemohla dýchat, jazýček měla úplně fialový, seděla jsem u ní několik hodin a větrala jsem a větrala, aby měla čerstvý vzduch, hladila jsem jí do doby, než se trochu uklidnila (uklidnila se opravdu jen trochu), ale snad jí moje přítomnost pomohla:-). Druhý den jsem vše konzultovala s veterinářem, ale bez ní, má totiž panickou hrůzu z cizích lidí a převoz, byť krátký, by jí v tu chvíli spíš ublížil než pomohl, rozhodli jsme se proto, že jí budu nechávat doma, ale pravidelně podávat injekčně kortikoidy, které jí v nejhorším stavu hodně pomohly, má astma. Její stav je teď celkem stabilizovaný, snažíme se jí co nejmíň stresovat a injekce jí aplikuji, když je potřeba, pod kůži sama, když přijde pro pohlazení a docela to zatím jde. Během zimy jsou intervaly kratší, během léta se hodně zlepšila, ale s nastupující zimou se nám intervaly opět zkracují. Cílem je držet Černoušku v dobré kondici a pohodě co nejdéle to jde, je nám jasné, že srdíčko dostává hodně zabrat, ale na první pohled na ní není žádný problém znát. Jakákoliv změna a stres by ji mohli uškodit, proto ji nenabízíme, je u nás spokojená, má výběh ven ve voliéře, tak si užije i sluníčko a zůstává u nás ve virtuální adopci. Pečujeme o ní v depozitu v Kraslicích.

Zdravím vás všechny, dovolte, abych se představil. Říkají mi Zrzík. Řeknu vám, i když jsem na první pohled nedůvěřivý plašánek, věřte mi, že mazlit se teda rozhodně umím. Teta se na mě dívá se slzou v oku, protože ví, že bych si zasloužil domov pro sebe, v rodině bez dětí a hluku (hodně se lekám zvuků) v bytě nebo v domě v klidné lokalitě mimo rušný provoz, nejlépe kestarším lidem, kteří mi pomohou v mé počáteční nesmělosti. Jsem klapouchý, hříčkou přírody. No není to nakonec úžasné, že mi příroda dala punc jedinečnosti? Jsem tichý, klidný a nekonfliktní, vyjdu s kočičkama. Mám krásné světlé velké oči, které by rády viděly, že mě má někdo konečně skutečně rád. Budeš to Ty? 
Pokud hledáš skutečného přítele a důvěrníka, už nehledej, jsem to já…. 
Tvůj Zrzík

ADOPTOVÁNA 

Jája je naše okatá raubířka. Na podzim 2013 nám ji přivezl pán, který se dopředu ani neohlásil, měl ji v autě v kufru ještě s jejím bráškou Pájou (u kterého se bohužel projevilo silné začervení, kterému po několikadenním boji podlehl). Pán přijel, zazvonil a řekl, že nám veze dvě koťata, prostě hotová věc a čekal, že je vyřízeno. Chtěla jsem pána poslat s koťaty domu, protože jsem neměla absolutně žádné místo a nabídla jsem mu, že jim budeme hledat domov od nich, měl je totiž prý několik dní doma a údajně je našel u benzínky v Aši, ale jen bůh ví, kde je pravda. Na mou nabídku pán přistoupit nechtěl, že prý když je nevezmu, odveze je zpět k té benzíně, zkrátka klasické vydírání a hraní na city. Navíc, když jsem viděla, kde je převážel, měl je v kufru přiklopené nějakým umělým košíkem, koťata byla tak vyjevená, že jsem je nemohla nechat napospas osudu a vzala jsem si je opět do své ložnice, kde měla přečkat karanténu. Z karantény ale odešla už jen Jájinka. Jája je okatá mrška, které z každého oka kouká několik čertů. Je moc pěkná, tak si ji vybral jeden starší manželský pár, kterému jsem ji vezla osobně domu, ale čekali mě odpoledne, protože nepochopili, že nejdřív jsem v práci, pak se musím postarat o několik desítek koček, které mám v péči a pak teprve můžu jezdit někam pryč, no prostě jsem Jájinku přivezla až v podvečer v čase televizních novin a pán byl na mě velmi nepříjemný, že mě čekal odpoledne. Tak jsem mu slušně vysvětlila, že to u mě není možné a že když má dovážku až do domu, měl držet pusu a krok, otočila jsem se a Jájinku jsem si odvezla. Myslela jsem si, jak jí najdu někoho jiného, kdo si bude víc vážit mojí práce a bude mít Jáju moc rád, jenomže Jája byla z téhle cesty tam a zpět tak vyděšená, celou dobu v autě histericky brečela a jakmile jsem ji doma znovu pustila z přepravky, už se nikdy žádné návštěvě neukázala. Tolik lidí u nás mezi tím bylo, Jája maximálně vykukovala za rohem a jakmile někdo řekl, jéé, ta je krásná, nestačil to ani doříct a byla pryč a nenechala se chytit, tak zůstala u nás. Navíc je docela problematická, občas se vyčůrá tam, kde by neměla a to by asi u nových majitelů dělalo problémy. Rozhodli jsme se tedy proto, aby zůstala u nás, dál jsme ji nestresovali a zařazujeme ji do virtuální adopce. Je plná energie a začíná chodit ven na průzkum s našimi již ostřílenými kočičáky, tak myslíme, že jí u nás bude asi nejlíp. Bude to velká lovkyně myši:-) O Jáju pečujeme v depozitu v Kraslicích.

Tento nádherný chlapeček se světlýma modrýma očima byl se svou černou sestřičkou narozen do skelné vaty, která jim neposkytovala dostatek prostoru k dýchání. Jejich začátek života byl velmi krušný a konkrétně chlapečka poznamenal na celý život. Došlo k poškození mozku, je mentálně slabší, nebrání mu však to žít plnohodnotný život. Je součástí rodiny a se svou sestřičkou si tak užívají pocit bezpečí a jeden druhého. 

ADOPTOVANÁ

Mňauky, říkají mi Hadimrška, jsem sestřička brášků Puntíka a Máti a společně s maminkou Irenkou čekáme v kraslickém útulku, až si pro nás někdo přijede. Všichni se mi tu smějí, že mám takové jméno. Ale když vyrůstáte s dvěma bráchy (a to platí jak v lidském, tak zvířecím světě), musíte být jako hadimrška, abyste na ně vyzráli. Já nepostojím, neposedím. Jsem jako kluk, lovím, skáču, válím se a všechno v rekordním čase. Mám krásné bílé ponožky a prý jsem nádherná, hotová kočičí Angelina Jolie, ale mě to nic neříká, cítím se spíš jako dcera loupežníka. Jsem pro každou srandu a nebojím se umazat! Mám plno energie a hodím se do domu, kde si mě budou hýčkat a hrát si se mnou. Budu vděčná za kamaráda, protože jsem hodně kontaktní a rozhodně nemám solitérní povahu. Klidně půjdu i s bráškou (bráškama :D) Jsem odparazitovaná a již vykastrovaná, na svůj věk (1 rok) působím jako kotě. Tak který dvounožec bude ten můj? <3 
Vaše, Hadimrška

Mazlík se k nám dostal spolu s dalšími z Mariánských Lázní od staré paní. Mazlík měl zuby v katastrofálním stavu a museli jsme je téměř všechny odstranit. 

Dále ho zlobí ledviny. Kvůli těmto problémům jsme se rozhodli nechat Mazlíka dožít v klidu u nás, kde už je zvyklý a zařadit ho do virtualní adopce

Všudybýlek se narodil u nás v útulku i se svými čtyřmi brášky. Jejich mamka byla plachá, ale starala se o své prcky poctivě, bohužel nevíme, co si zažila před příchodem k nám. Dva z brášků po několika měsících umřeli na vrozené zdravotní problémy, zůstali nám jen dva, Všudybylek a Krasavec. Protože se bojíme, aby jakýkoli stres, tedy i ze změny, nedal propuknout zdravotním problémům i jim, nenabízíme je do domova, jsou u nás spokojení, mají volnost a zároveň teplý pelíšek. Všudybylek je ale mazlivější, kdyby se přeci jen našel někdo, kdo by ho miloval a v začátcích se mu hodně věnoval, udělali bychom výjimku, vše je to o domluvě a podmínkách, ve kterých by nový domov měl.

ADOPTOVÁNA

Vlnka měla to štěstí, že odjela do nového domova. Bohužel někdy do hlav našich kočičích svěřenců nevidíme a nepoznáme, jestli o nový domov stojí. Vlnka se rozhodla, že doma je u nás v útulku a v bytovém prostředí byla nesvá, stresovaná, později až agresivní. Proto jsme ji přivezli zpátky k nám a místo ní našla domov naše babča Pepinka. Vlnka při příjezdu zpátky měla obrovskou radost, lítá tady jak torpédo, vrní a je spokojená. Paní Veronika Hubáčková, která ji původně chtěla dát šanci mít domov, dala domov Pepince a Vlnku si spolu s přítelem virtuálně adoptovala:-)

Vlnka je původně plachá kočička narozená na ulici. Byla v dočasné péči, odkud přišla k nám do útulku a po kastraci se začala její povaha rychle měnit. Je z ní mazlivá kočička, sice důvěřuje jenom mně, ale určitě by si rychle zvykla i na jiného člověka, pokud by byl ten pravý a dal by jí domov.

Adélka je 1-2 roky stará dlouhosrstá kočička, která byla odchycena v ne příliš bezpečné lokalitě za účelem kastrace. Z divoké kočičky se ovšem vyklubala mazlivka. Povahou je to spíše plašší kočička, u nás se chodí proběhnout po zahradě. Potřebuje delší dobu na aklimatizaci a při změně prostředí bývá zprvu vyděšená. Poté se ráda mazlí a chová. S dalšími kočkami vychází absolutně bez problémů. Je zvyklá i na pejsky. Adélka je kastrovaná, odblešená, odčervená a kompletně očkovaná. 

Čertina je asi pětiletá kočička. Žila v Chebu u nádraží a rodila několikrát do roka koťata, která většinou umřela. Rodila se nemocná. Čertinu jsme v roce 2016 odchytli a vykastrovali, od té doby žije u nás. Není přiliš kontaktní, k lidem nepřijde a ani ostatní kočky moc nemusí. Proto je zařazena do virtuální adopce.

Bobíšek je kočičí dědeček, který se k nám dostal poté, co se o něj jeho panička kvůli vážné nemoci již nemohla starat. Kocourek byl přes zimu venku, takže nejdříve bylo nutné zaléčit rýmu. Nyní už je kocourek zdravy.

Je kastrovaný. 

Má deformované očičko po neléčeném herpesviru. Nijak mu to nevadí a není třeba žádný další veterinární zákrok.

Kocourek je velice hodný a kontaktní, chodí vzorně na kočičí wc. Mohl by být jak v bytě, tak v domě s přístupem ven, ale pouze v bezpečné lokalitě.

Bábulka je u nás na dožití, původně plachou kočičku jsme přijali od paní, která se o ni a její další kamarády již nemohla starat. Kočička byla plachá, byla dost zanedbana, museli jsme ji oholit velkou část srsti. Je u nás třetím rokem, nechá se pohladit a občas i pochovat. Je hluchá, nemá žádné zoubky, přesto s chutí baští. Věk kolem 18ti let

Skleníček si doslova za 5 minut 12 přišel pro pomoc sám, když jsme byli omrknout lokalitu, kde budeme kastrovat. Viděla jsem ho ve skleníku, jak se potácí a na první dojem jsem si myslela, že je to starý dědula, který umírá. To zděšení, když přišel dřív a jak vypadal, to se nedá popsat. Mlaďoučký kocourek, který strádal na zahradách, s nekvalitní stravou a žádným veterinárním ošetřením. Byl celý pokaděný, měl velké opruzeniny a byl celý bolavý. Byl listopad, docela nízké teploty a on byl bez srsti na velké části těla, opruzeniny měl slizké a mokré a na zadečku si nesl obrovskou kouli vlastního trusu, na kterou se další trus jen nabaloval. No prostě hrůza. Ale v momentě, kdy jsme ho vzali do rukou a dávali do přepravky, začal vrnět a nepřestal vrnět několik hodin, z toho štěstí, že už není v zimě, že už neponese tu obrovskou kouli trusu a že dostane normální kočičí krmení, které mu nebude dělat zle. Zatím je na dietě. byl zaléčená antibiotiky a jeho stav se hodně zlepšil a on prospívá.