Karinka nás v prosinci 2014 opustila, odešla do kočičího nebe. Příčinou bylo celkové selhání ledvin. Moc nám chybí a vzpomínáme na ní.

Karinka se nám před vánoci 2014 bohužel hodně zhoršila, dokud byla venku na sluníčku, bylo to fajn, sluníčko jí dělalo hodně dobře, ale podzim si vybral své, Karinka začala slábnout a přestože stále hodně baštila, hubla. Nechali jsme proto udělat testy na ledviny, které nám potvrdili naše tušení, že jsou velmi slabé a nepracují naplno. Začalo tedy posilování jejich funkce, ale už to bohužel nepomohlo, Karča přestala skoro baštit, jen pila, tak jsme jí podstrojovali jen to nejlepší maso nebo kapsičky, ale nic jí nechutnalo, jen se cárala ve vodě, trvalo to asi dva týdny a poslední tři dny ani nepila, to už jsem opravdu nevydržela a nechala jsem jí ukrátit trápení, ještě v posledních vteřinách mi spokojeně ležela v náručí a koukala na mě jak na svatý obrázek. Byla u mě jen 9 měsíců, ale asi to byl pro ní, po tom co zažila špatného, ráj na zemi, hodně si to užila, slunila se, hrála si s listím a mazlila se do sytosti. Moc na ní vzpomínáme.

Karča je jeden z nejhorších případů z Velichova. Odvezli jsme ji tamodsud dřív než ostatní kočičky, protože by nepřežila. Byla totálně podvyživená, zablešená, skřípala panty a na tváři měla píštěl, ze které vytékal hnis. Jaruna její stav vůbec neřešila, jen tak jí tam nechala na pospas osudu. Karča vážila ve svých čtyřech letech pouhé 2kg. Bleší trus měla na sobě ještě dalších 6 týdnu, než se vyčistila. Okamžitě jsme nasadili antibiotika, která zabrala, Karča se začala lepšit, hodně jedla a hodně jí chutnalo, za dvy týdny vážila už 3,2 kg, což byl ohromný úspěch. Bohužel antibiotika zabrala ze začátku, ale pak se stav víc nezlepšoval, stále vytékal hnis z tváře. Přistoupili jsme s veterinářem na operaci, kdy jí vyndal dva zuby, pod kterými bylo hnisavé ložisko, podle jeho slov šlo o zranění od jiného zvířete, zhruba půl roku až rok staré, které nebylo zaléčené. Jaruna si dělala veterináře svým zvířatům prostě sama, my jsme bohužel tohle vůbec netušili. Karča se po operaci zase o kousek zlepšila, ale stále hnis vytékal, zkusili jsme vyměnit antibiotika, která hnisavou píštěl úplně zahojila, ale stále bojujeme s hnisem z nosu. Karča dýchá velmi nahlas, spíš bych řekla, že chrochtá a má pořád nudli u nosu, už jsme vyzkoušeli všechno možné, ale tento problém přetrvává. Nevíme, jestli jí tohoto problému někdy zbavíme. Potřebovali bychom pro ní najít domov, kde by byla jedinou kočkou, protože si asi moc dobře pamatuje, kdo jí zranění udělal, zřejmě při bitce o jídlo a teď, když je v lepší kondici, se snaží jim to vrátit zpátky. Je ale velká kamarádka s našimi psy, ovčanda Ája jí dokonce pravidelně čistí ty její nudle:-) spí spolu a hlídají spolu i zahradu:-) O Karču pečujeme v depozitu v Kraslicích.

U Kačenky se na jaře 2015 objevily vážné zdravotní problémy  a po několika dnech nám odešla do kočičího nebe. Moc na ní vzpomínáme.

Kačenka se narodila na betoně na sídlišti ve Varech, chytaly jsme ji, když jsme ještě útulek neměli, byla ještě kotě, byla tam s dalšími čtyřmi sourozenci a s mámou Terezkou z růžáku, která je u nás taky. Kačenka je milá kočička, ale má strach z cizích lidí, proto ji máme ve virtuální adopci, domu bychom ji dali jen někomu, kdo má s plachými kočičkami zkušenosti. Se mnou se ráda pomazlí, ale hlavně je ráda, když má klid a plnou misku. Staráme se o ní v depozitu v Kraslicích.

Kociánek nás v říjnu 2016 opustil a odešel do kočičího nebe. Bylo mu podle informací minimálně 17 let, příčinou jeho odchodu bylo selhání ledvin. Odešel obrovský mazel a nenáročný společník, moc na něj vzpomínáme.

Kociánek je starší kocourek, ani nevím, jak se dostal do Velichova, zřejmě zůstal po někom zemřelém. Lidé měli ve zvyku tam takové kočičky odkládat a pak se ani nezajímali, z čeho je tam mají krmit. Kociánek je klidný starší kocourek, přesný věk neznám, podle slov Jaruny je mu asi 14, ale je možné, že o nějaký rok méně. Nevypadá tak starý. Před cizími lidmi se má na pozoru, ale jinak je to velký mazel. Zatím ho máme ve virtuální adopci, ale pokud by mu někdo chtěl dát na stará kolena teplý domov a lásku, bránit mu určitě nebudeme. Moc si to zaslouží.

Terezka nás opustila v říjnu 2017, v krásném věku na selhání ledvin. Nikdy nezapomeneme <3

Terezka z Růžáku žila několik let na sídlišti Růžový vrch ve Varech, rodila tam koťata na betoně atd., když jsme se o ní dověděli, spolu s koťaty jsme ji odchytli, bylo to tenkrát pozdě na podzim, už v listopadu, ještě jsme němeli ani založené OS. Měla v té době na ulici 5 koťat, jedno z nich je stále u nás, je to Kačenka z Kraslic. Terezka je plachá kočička, ale když ji potřebuji ošetřit, můžu si na ní šáhnout, sice jen velmi opatrně, ale aspoň něco, to je však vše, co chce mít s člověkem společné, i když, ještě když rozdávám večer dobrůtky, strká do mě a nemůže se dočkat, než nasypu do té její misky:-) Myslím, že je spokojená, když má plné bříško a odpočívá, k lidem se však nehodí, raději si počká u nás na novou voliéru. Zůstane u nás a je pouze ve virtuální adopci. Rádi bychom, kdyby si ji někdo do virtuální adopce vybral a posílal nám na její život u nás pravidelně měsíčně příspěvek. Měsíc života kočky v útulku vyjde zhruba na cca 350,-Kč. Pečujeme o ní v depozitu v Kraslicích.

Divočákův život vyprchal pod koly bezohledného řidiče, 24.6.2017, v den naší Benefice pro útulek v Karlových Varech. Dodnes si vyčítám, že jsem nestihla domů přijet dříve, než došlo k tomuto neštěstí.

Divočák je plachý kocourek. Pochází z lokality, kde bylo koček moc a byly ve velmi špatném zdravotním stavu. Je to fešák, ale absolutné odmítá kontakt s lidmi, proto u nás zůstane a rádi bychom požádali někoho, kdo by si ho chtěl virutálně adoptovat a posílat nám na něj pravidelně mesíčně peníze. Průměrně vyjde měsíc života kočky v útulku na cca 400,-kč. O Divočáka pečujeme v depozitu v Kraslicích.

Fanynka odešla na Silvestra 2015 ven jako každý den, ale domů už se nikdy nevrátila. Stále nás to trápí, hodně dlouho jsme čekali, jestli se neobjeví, ale bohužel. Nebyla na tom zdravotně zrovna nejlíp, ale na zdravotní výkyvy jsme byli u ní zvyklí, tak tohle jsme nečekali. Jestli šla někam umřít nebo se jí něco stalo už se nedovíme:-(. Moc nám chybí a často vzpomínáme.

Fany je roztomilá kočičí holka. Do Velichova se dostala, když prý jednou zkřížila Jaruně v noci cestu, ta ji hned zavřela do svého vězení. Fanynka je jednou z kočiček, které jsme kastrovali v lednu 2014 a tím jsme přišli na to, že péče o ně ve Velichovském depozitu není v pořádku. Fanynka byla dost vyhublá a bohužel březí, přesto ji doktor vykastroval, byla velmi slabá a nebyla by schopná se o koťata postarat. Když jsem se Jaruny ptala, jak je možné, že byla březí, tvrdila, že to není možné, tak já pak nevím, kdo z nás dvou je větší blázen. V depozitu byla přes dva měsíce, tak musela zabřeznout tam, nevykastrovaní kocouři tam byli, ale Jaruna byla totálně zmatená. No zpátky k Fanynce. Když jsem ji přivezla na konci května z Velichova ke mě, byla stále velmi vyhublá a hodně vystresovaná, protože žila ve spodní části domu se psy a to se jí nelíbilo. Měla průjem tak velký, že měla úplně zapálenou prdelku a trvalo mi dost dlouho, než jsem ji uzdravila, ale povedlo se :-). Dnes je zdravá, trochu tlusťounká a mazlivá i s cizími lidmi. Má možnost volnosti po zahradě, proto bychom pro ni rádi našli domov v domečku se zahrádkou. Na nový domov čeká v depozitu v Kraslicích.

Hanička nás v únoru 2017 opustila. Měla ráda volnost, což se jí stalo osudným, zřejmě jí srazilo auto, po třech dnech, kdy jsme ji postrádali, se doplazila domu, měla ohromnou radost, byla slabá, ale šťastně vrněla, přestože jsme byli u veterináře, nepodařilo se nám ji zachránit, druhý den mi umřela v náručí. Haničko moje zlatá, zůstaneš nám v srdíčku a moc na tebe vzpomínáme.

Hanička ležela kdysi ve Varech u silnice zraněná a vyčerpaná. Našla ji paní, která ji odvezla k veterináři, aby jí poskytl první pomoc, pak volala varskou městskou policii a tam jí řekli, že už je kočka její, když ji sebrala z ulice, super argument. Paní nevěděla co má dělat, pak narazila na Velichov, kam ji Jaruna přijmula. Hanička žila také ve spodní části domu, kde jen přibývali psi a ona z nich byla dost nervózní. Při převozu do Kraslic byla hodně hubená a měla vypadanou srst po bleškách a asi z nervozity. Dnes je ale už pěkně zasrstěná a v kondici, je sice štíhlejší, pořád někde běhá a skáče, ale už není vyhublá. Je velmi milá a mazlivá, nemusí společnost ostatních koček, nehodí se k dětem, nemá ráda, když ji někdo zvedá za bříško, miluje volnost. Hledáme pro domek se zahrádkou. Zatím čeká v depozitu v Kraslicích.

Patík nás v dubnu 2018 opustil. Přes vleklé imunitní problémy a neustálé záněty dásní se mu pod jazykem utvořil nádor. Po pokusu o jeho odstranění, které proběhlo v pořádku, se začal jeho stav zhoršovat. Byl bohužel už tak zesláblý, že narkóza ho ještě víc oslabila. Byla bohužel nutná, aby mohl Patík dobře baštit, což tak miloval. Patíku, je nám po tobě smutno:-(

Patík měl brášku, sestřičku a mámu, žili v Lubech. Mámu jim někdo otrávil a koťata zazdil pod panelákem. Trvalo tři dny, než se paní, co je na ulici krmila, dovolala pomoci a díra se znovu otevřela. Prosila na úřadě i na policii, ale celkem bezúspěšně, vždyť jsou to jen kočky:-(. Když se koťata konečně dostala ven, naučila se chodit na dobroty se starší komunitou koček, toho ale zneužil další hlupák a když se kočky vyhřívaly na sluníčku, pustil mezi ně své dva lovecké psy! Ty doslova roztrhali jeho sestřičku! Bohužel to nikdo z dospělých nechce dosvědčit! Když tedy zbyli jenom dva bráškové, přišel podzim a s ním infekční nemoci, na žádost krmící paní jsme je vzali do tepla, našli jsme pro ně dočasnou péče. Patíkovo bráška byl ale už hodně nemocný a svůj boj o život prohrál. Patík tak zůstal sám. Jedinou oporou mu byla kočička Sisinka, která byla v dočasné péči s ním, velice se na ní upnul a hlídá ji na každém kroku, proto je v žádném případě nemůžeme od sebe oddělit. Nový domov musí najít spolu. Patík je trochu oříšek, je velmi žárlivý a trvá mu chvíli, než si zvykne na nového člověka. Když přišel z dočasné péče ke mě, dva týdny byl nervózní a nenechal se pohladit, dokonce kousal, naštěstí brzy pochopil, že ho mám ráda a dnes si s ním můžu dělat co chci. Musím zde napsat úplně vše, aby ten, kdo si ho zamiluje a rozhodne se dát mu domov, věděl, co ho čeká. Začátek bude určitě težší, ale pak se sklízí ovoce. Patík po dvou týdnech opravdu úplně otočil a sotva otevřu dveře, už vrní, kdybych ho otočila vzhůru nohama, tak můžu, protože mi věří a už vůbec neútočí. Je šťastný za pohlazení, za dobroty a za to, že si může pečlivě hlídat milovanou Sisinku. Sisinka je plašší kočička. Oba dva se v žádném případě nehodí k dětem. Čekají na svůj nový domov v depozitu v Kraslicích.

Sisinka nás opustila 19.1.2018 na selhání jater. :(

VIRTUÁLNĚ ADOPTOVÁNA PANÍ LUCIÍ OULICKOU!

Sisinka je slečna , která se narodila na ulici. Narodila se pozdě na podzim a tak musela z ulice pryč, vzali jsme ji proto k nám. Byla v dočasné péči s kamarádem Patíkem, se kterým se mají moc rádi. Dnes už jsou z dočasné péče u nás a čekají na svoji šanci, kdy si je někdo zamiluje. Patík je na Sisince doslova závislý, je tedy podmínka, aby našly nový domov spolu. Je velmi zábavné pozorovat je, jak se navzájem hlídají, jak si spolu hrají, spí, čistí se, je to lepší než televize :) Jsou to prostě parťáci, které nemůžeme od sebe odtrhnout. Na svoji další šanci čekají v depozitu Kraslice.

Mňauky je hezká šedomouratá kočička. Nemusí moc okolo sebe ostatní kočičky, má ráda svůj klid, lidi a volnost. U nás má možnost volného výběhu ven a náležitě si to užívá. Byli bychom rádi, kdyby ji dal někdo milující domov, kde by měla také možnost běhat venku, je tak moc šťastná. Na svůj nový domov čeká v depozitu v Kraslicích.

Pipinka nás v říjnu 2016 opustila, příčinou bylo selhání ledvin, v jejím pokročilém věku se není ani čemu divit, byla obrovský mazlík a poslední dny života si užívala na podzimním sluníčku a v mojí posteli, měli jsme ji moc rádi a vzpomínáme na ni.

Pipinka je starší kočička, do Velichova přišla, když jí zemřela panička, měla s sebou ještě kamaráda, ale ten tam bohužel umřel. Pipince by podle informací mělo být 14 let, ale myslím, že tolik jí není, na informace od Jaruny se nemůžeme moc spoléhat. Staršího data sice je, ale myslím, že tak kolem deseti. Je velmi mazlivá, společenská, u nás chodí ven, ale šťastná by byla i v bytě, hlavně, aby tam měla pro sebe víc místa v pelíšku, než má u nás. Ven chodí kvůli klidu, nemusí mít okolo sebe moc kočiček, tak jí tak pomáháme, aby nebyla ve zbytečném stresu. Chutná jí baštit dobroty a je to na ní vidět. Na nový domov čeká v depozitu v Kraslicích.

Mikeš je kocour neurčeného věku .Zůstal v domě po zemřelém, ještě i s jinými kočičími obyvateli , dům byl jako z hororu.Mikeš byl hodně povýživený, hladový, divoký a vystrašený. Což se po půl roce jistoty a bezpečí změnilo a dnes se se mnou mazlí a vrní .Je z něj statný kocour a šéfem party svých kamarádů ze stejného domu , Veverky a Prdelky :)A ujal se ještě dalších kuků Čárky a Tečky .Všechny je hlídá a nahání domů , když se rozdávají dobrůtky je to takový jejich taťka .

ADOPTOVÁN

Krasomilek nás opustil na podzim 2019 po delším boji se selháváním ledvin. I přes veškerou péči, ledviny měl v nepořádku již od chvíle, kdy se k nám dostal a nedalo se se zhoršujícím se stavem mnoho dělat. :( 

Krasomil je u nás od února 2013, kdy nám ho přivezli z jedné zahrádkářské kolonie , kde střílí a tráví kočky. Krasomil byl ve zbědovaném stavu, byl zřejmě i přiotráven fridexem, neboť měl na zadních nohou a zadečku vypadané chlupy . Podařilo se nám ho vyléčit, ale pak jednoho dne zdrhnul , pár dní se neukázal, ale hlad ho brzičko přivedl zpátky :) Byl hodně opatrný a šel se najíst, když si myslel , že ho nikdo nesleduje. Ale včas pochopil, že mu nikdo u nás ubližovat nebude a pomalu se přibližoval. Dnes je tu všude doma a je šťastný, má absolutní volnost. Nabízíme jej k virtuální adopci, za pravidelný měsíční příspěvek budeme moc rádi. Krasomil loví myšky u nás v Kraslicích.

Robinka nás po selhání ledvin opustila. Je to velmi smutné, z překrásné a obrovské kočičí dámy se za pár týdnu stala totální troska. Hubla přímo před očima, veškerá snaha byla bohužel zbytečná. Vzpomínáme na ní jen v dobrém.

Robinka je krásná kočičí dáma, je přenádherná a protože je to kráska s velkým K, má i své kočičí mouchy :), když se nechce mazlit, tak ji prostě nepřemluvíte.  Přesto by ráda našla spokojený domov, kde bude úžasnou ozdobou a kde bude mít svůj klid, svůj pelíšek, který bude patřit jenom jí, protože se o něj nerada dělí. Je u nás spokojená, ale spokojenější by byla tam, kde by nebylo tolik druhých kočiček. Je vhodná do bytu i do domku se zahrádkou. Domov už dřív měla, ale přišla o něj, když se její a dalších kamarádů majitelka musela vystěhovat. O to horší to pro Robinku je, že ví, jaké to je. Na svůj domov čeká zatím v depozitu v Kraslicích.

ADOPTOVÁNA

Lentilka je mladá, nenáročná kočička. Trochu plachá, protože se narodila na ulici. Lidem, které zná ale začíná pomalu důvěřovat. Má ráda své kočičí kamarády a volnost, které se jí u nás dostává. Jde o sestřičku Mandarinky a Marlenky. Ráda také baští dobroty. Kdyby se našel zkušenější a trpělivý chovatel, který by ji pomohl zbavit se plachosti, bylo by možné osvojení. Zatím pro ni ale hledáme virtuální adopci, která ji finančně zajistí pobyt u nás, v teple, suchu a s pořádnou baštou, kterou ona tak ráda.

ADOPTOVÁNA

 Čičorka je jeden z našich maskotů. Přestože se spoustě lidem líbí, není moc vhodná do adopce, alespoň ne do bytu. Nechová k lidem moc velkou důvěru, narodila se na ulici a lidi jí toho ošklivého ukázali víc než hodně. U nás je spokojená, když chce, může během dne trávit čas volně venku, když chce zpět do pelíšku, může jít. Upřednostňujeme její virtuální adopci. V případě skutečného osvojení bychom si museli být opravdu jisti, že nový majitel je s její povahou plně seznámen, tzn. že by ji u nás několikrát navštívil a pak by měl pro ni řádně zabezpečené místo, kde by si na nový domov zvykala. Bohužel takových domovů se kočičkám moc nenabízí, proto, pokud byste rádi měli Čičorku ve virtuální adopci, kontaktujte nás. Děkujeme. 

Kočička Ségřička nás v únoru 2017 opustila, příčinou bylo selhání ledvin. Není se čemu divit, když si uvědomíme, z jaké lokality pocházela. Je nám to moc líto a s láskou na ní vzpomínáme.

Ségra je kočička, která je u nás od podzimu 2010. Přivezli jsme si ji ze Zvěřínku u Nymburka, odkud jsme odváželi více kočiček v dost špatném stavu. Kočičky tam žijí v areálu firem, kde se vesele množí. Lidé je tam sice krmí, ale to bohužel nestačí. Od nás je to dost daleko, ale i přesto se nám podařilo některé kočičky tam vykastrovat, snad nám čas, prostor a finance dovolí, abychom se tam zase někdy vrátili a svoji práci dodělali. Ségru tam někdo vyhodil jako mrňavé kotě. Někteří lidé tam kočičky krmí, spousta jich na ně hodně nadává, ale jsou tací, kteří tam ty nepohodlné vyhazují, prý se tam uživí a tak dodělat práci v této lokalitě je práce nekonečná. Ségra byla moc malinká a hodně nemocná. Dnes je z ní nádherná číča, ale má strach z lidí a takový vstup do života, který zažila, může za její pravidelné zdravotní problémy. Proto ji máme pouze ve virtuální adopci. Máme ji už dost dlouho a víme, že přechod do jiného domova, by zřejmě psychicky neunesla. Pečujeme o ní v depozitu v Kraslicích.

Micí nás opustila na jaře 2019. Bylo jí víc jak deset let, odešla na selhání ledvin. S láskou vzpomínáme.

Micí pochází ze zahrádkářské kolonie v Mariánksých Lázních, kde jsme ji a ještě další kočičky odchytávali na žádost dvou paní, které je tam krmili. Tak jako většinou, je ostatní zahrádkáři nechtěli a několik koček tam již dřív umlátili a otrávili. Děláme neradi, že divoké kočičky u nás po kastraci necháváme, ale v tomto případě bylo jasné, že po návratu zpět by jim někdo ublížil. Odchytali jsme jich tenkrát 8 a jen 2 jsme vraceli, o které je postaráno a všichni v okolí ví, že jsou kastrované, tak nemusí mít strach, že by se jim tam množili. 6 zůstalo u nás a jsou spíše divoké, Micí je nejpřítulnější z nich. Pěčujeme o ní v depozitu v Kraslicích.

Úžasňák Kulda nás v červnu 2018 opustil. Měl letité dýchací potíže, při kterých se dusil, poslední dobou se vše stupňovalo a nebylo to slučitelné se životem. Moc nám chybí:-(

Kuliferda je divočejší kocour, který pochází ze zahrádkářské kolonie v Mariánských Lázních. Tamní zahrádkáři tam kočičky mlátili a trávili, proto jsme v únoru 2012 kočky odchytili a vykastrovali, ale vrátili jsme pouze dvě, o které je postaráno. 6 jich zůstalo u nás, jsou divoké, ale kdybychom je vrátili, dnes by již nežili. Většina zahrádkářů má sice ráda přírodu, ale jen tu svou na záhonech a tomu kočky nerozumí. Kuliferda je ve virtuální adopci, ale pokud by mu a některému kamarádovi od nás chtěl někdo dát domov, kde by měli volnost a střechu nad hlavou s teplým a suchým pelíškem, určitě bychom to uvítali a kočičky by se určitě odměnily poctivým chytáním myší. Za pravidelný měsíční příspěvek budeme moc rádi. Kuliferda žije s námi v Kraslicích.

Jerrýsek měl tak velké štěstí, že si ho vybrala perfektní rodina, přestože byl napůl divočák. Zamilovali se prostě do něj a chtěli mu ukázat, že jsou i dobří lidé, bohužel nešťastná náhoda vše překazila a Jerryho nám vzala. Je nám po něm hodně smutno, ale nikdy na něj nezapomeneme, na ty jeho velký kukadla:-( ----Jerry je nádherný uličnický kocourek. Neměl moc hezký vstup do života. Narodil se v Sokolově v panelákovém sklepě kočičce, kterou musel někdo vyhodit, byla moc milá. Když začala svá koťata učit životu mimo sklep, čekaly venku zlé děti a házely po nich kamení. Koťata si proto nesla s sebou do dalšího života přirozený strach z lidí. Jerry už nějaké zábrany odhodil, se mnou se mazlí jak o závod, na jiného člověka by si taky určitě zvyknul, ale je nutné počítat s tím, že bude potřebovat čas a trpělivost. Také by měl v novém domově mít už nějakého kočičího kamaráda nebo by mohl jít s některým od nás. S výběrem velice rádi poradíme. Jerry je děsně aktivní uličník, pořád vymýšlí nějaké lumpárny. Na nový domov čeká v depozitu v Kraslicích.

Fíďulka nám nešťastnou náhodou odešel na druhou cestu. Moc nás to mrzí a bolí a jen v dobrém na něj vzpomínáme:-(

Fído je nádherný kocourek menšího vzrůstu. Když k nám jako úplně mrňavé kotě přišel, měl velmi silný zápal plic, ale popral se s šancí na život a uchopil ji pořádně za pačesy. Narodil se na Rotavě v díře v paneláku, kde vedou trubky obalené různým zdraví škodlivým hnusem. Odnesli jsme ho tenkrát s jeho mámou a bráškou. Bráška bohužel boj o život prohrál. Maminka žije u nás zcela volným způsobem života na seníku a je moc šťastná (Miluška-virtuální adopce). Fído je se mnou mazlivý, ale k cizím lidem opatrný. U nás se zamiloval do kočičky Bělušky. Fído zůstává u nás ve virtuální adopci, proto bychom byli moc rádi za pravidelný měsíční příspěvek, měsíc života kočky v útulku vyjde cca na 350,-Kč. Pokud by Fído někoho přeci jen zaujal natolik, že by mu chtěl dát domov, podmínkou je, že půjde s Běluškou a musí se počítat s velkou trpělivostí. O Fídu se staráme v depozitu v Kraslicích.

ADOPTOVÁNA

Divoška nás na jaře 2022 opustila, příčinou bylo selhání ledvin. Moc na ni vzpomínáme.

Divoška je bázlivá kočička, která zřejmě nemá dobré zkušenosti s lidmi. Ji a její tři sourozence na podzim 2013 vyhodil nějaký hlupák do lesa. Naštěstí si jich tam všimla jedna slečna, která nás na ně upozornila. Divoška už měla trochu strach tam, chvíli jsme museli čekat, než se nám chytla do odchytové klece. Na jejího brášku Strašpytlíka jsme čekali dva dny. Myslela jsem, že se brzy ochočí, ale bohužel jí do hlavy nevidím a nevím, co si o lidech myslí. Strašpytlík si trochu zvyknul, ale Divoška se pořád bojí. Zůstane u nás ve virtuální adopci. Pečujeme o ni v depozitu v Kraslicích.

Ponožka nás v březnu 2019 opustil, příčinou bylo celkové selhání organismu. Vzpomínáme na něj.

Aktuálně 16. 12. 2018 - Pro Ponožku hledáme adoptivní rodiče. Jeho imunita je velmi slabá a jakékoli změny by mu jen uškodily. Je docela těžké manipulovat s ním při přesunu k veterináři. Rozhodli jsme se Ponožku u nás nechat žít trvale a hledáme pro něj někoho, kdo by mu na život u nás přispíval každý měsíc částkou 400,-Kč.

Zdravím Vás, jsme dva kousky kožíšků – mně říkají Ponožka, protože mám úžasné bílé ponožky a bílou náprsenku a moje sestřička Libuška je celá černá. Prošli jsme si kdečím. Hlavní je, že nás teta zachránila a teď se o nás stará. Ale je nás tu moc a tak voláme o pomoc! Chtěli bychom do společného domova, protože se děsně milujeme a taky protože jsme jeden druhému rodinou. Jsme mazlíci, hlavně já! Libuška se po mě opičí! Naše maminka byla nemocná, takže máme sníženou imunitu, proto chceme k někomu zodpovědnému, který se o nás postará a bude nás milovat, jako nikdo jiný na světě… Půjdeme jedině do bytu, venku je to na nás příliš divoký. 
Denně se koukám z okna a posílám mlčky přání do nebe, za Libušku i za sebe, aby nám Ti andělíčci nahoře seslali zrovna Tebe!

Libuška odešla za duhový most. Příčinou bylo selhání ledvin. Moc na ni vzpomínáme.

Zdravím všechny, říkají mi Libuška. Trčím tu v útulku s dalšíma čičinkami v buňce a čekám, až se otevřou dveře a tam bude…MOJE MAMINKA.. Přišla jsem sem, jako všechny ostatní, zlomená, pokořená a vyděšená. Lidi mi ublížili… Nevím proč… Jenom jsem se narodila… Možná to byl ten důvod? Přesto tajně věřím v lásku a dobro. Ostatní kočičky mě tu naučily snít, sníme všichni…. VÍTE O ČEM? O maminkách… Den co den koukám na dveře a ta moje nepřichází. A já se sama sebe ptám PROČ?
Cítíme se tu tak nějak sami, i když jsme v houfu. Teta říká, že jsem vznešená a mám krásnou tvář, taková kočičí lady, přesto je ve mně ještě něco z kotěte, při hře s kouskem slámy a se sluncem nad hlavou dokážu na chvíli na všechen smutek zapomenout. Cítím, že ještě nikdo hloubku mé duše nepoznal. Mám velkou duši, ale nemůže se rozletět, protože je jí tu vedle ostatních tak těsno a teskno. Ráda bych ji někomu ukázala…
Jsem klidná krásná kočička, vhodná do bytu (se zabezp. okny a balkonem). Jsem submisivní, opatrná, ale dokážu se i mazlit!!! Vycházím s ostatníma kočičkama, jsem nekonfliktní, čistotná, nenáročná. POTŘEBUJI JEN OBEJMOUT A ŘÍCT, ŽE OD NYNĚJŠKA BUDE VŠECHNO JEN LEPŠÍ… <3
Přijeď si pro mě…

ADOPTOVÁNA

Aktuálně 16. 12. 2018 - Bellušku přesouváme do virtuální adopce. Za poslední měsíce se její stav zhoršil, je trvale nemocná, nedaří se nám odhalit příčinu. Přestává slyšet, stále vyhledává klid a celé dn prospí. Zřejmě je starší, než jsme s mysleli. Hledáme pro ni adoptivní rodiče, kteří by jí na život u nás přispívali.

Pac a mňau, jmenuji se Bela a jsme opravdu „bella“. Jen se na mě podívejte, krásná jsem! A to se nechvástám! Já všechno dokážu! Mazlit se! I bezpodmínečně milovat! Za svůj život jsem si prošla peklem, považte, někdo mě postřelil. A já měla v těle broky, už je tam naštěstí nemám, protože mi je pan doktor vytáhl… Zvykla jsem si venku, miluju tu vůni jara. Mé poznávací znamení je trochu sklopené jedno ouško a uhrančivé oči. Lidi , nevěřte, že my, černé kočky nosíme smůlu, víte,že v jiných kulturách nás uctívají jako nositele štěstí? No a já jsem zrovna takové štístko. I Tobě ho přinesu, když si mě vybereš. Ráda budu v domečku se zabezpečenou zahrádkou, chci být i venku.

Žakulka zaplatila životem za svoji volnost. Přestože jsme na konci města, kde moc aut nejezdí, Žaky měla ráda úplnou volnost a běhala si kde chtěla, bohužel jí stále něco lákalo k silnic, po které jezdí lidi po ránu do práce a někdo nám ji srazil. Byla úžasná, hrozně upovídaná, to její komentování mi tu moc chybí.

Žaky je mazlivá kočička, která má sice strach z cicích lidí, ale jde jen o trpělivost a čas. Domov už měla. Přišla o něj, když se původní majitelka musela vystěhovat z domku a kočičky šly k nám. Žaky nemá moc ráda přítomnost ostatních koček, proto s nimi ani nechce být v prostoru, jak může, tak utíká ven, kde má různé schovky. Přála by si domov jen pro sebe, kde by dělala perfektního společníka. Dokonce si umí i popovídat. Je nenáročná, byla by určitě ráda za pelíšek v domovním prostoru, ale i suchý jiný prostor, přítomnost lidí, výběh na zahrádku a plná miska dobrot by jí udělali radost. Pečujeme o ní v depozitu v Kraslicích.

Běluška je nádherná drobnější kočička. Je trochu bázlivá, ale pokud věří, je mazlivá. Narodila se u jedné chajdy v chatové oblasti, kde jsou lidé jen přes léto, proto se na nás obrátili, jestli koťata, kterých tam bylo v té době víc, můžeme vzít k nám do útulku a dospělé kočičky jsme kastrovali s tím, že je během zimy lidé budou jezdit aspoň dvakrát v týdnu krmit. Běluška byla v té době hodně malinká a hubená, ale to se s příchodem k nám začalo rychle měnit. Jak zjistila, že má plnou misku, neodešla od ní, dokud v ní něco bylo. Byla jednu dobu širší než delší. Dnes už ví, že v misce je nasypáno každý den a samé dobroty, tak se zklidnila, nabrala váhu tak akorát, má krásný sametový kožíšek a miluje kocourka Fídu. Protože je Běluška z těch kočiček, které se k lidem zrovna dvakrát nehrnou, zůstane u nás a je možné si ji adoptovat virtuálně. Do nového domova  bychom ji dali pouze s kocourkem Fídou a jen tomu, kdo má s divoškami zkušenosti a má trpělivost. O Bělušku pečujeme v depozitu v Kraslicích.

Matíček odešel za duhový most. Příčinou bylo selhání jeho organismu, který skrýval nemoc, o které jsme nevěděli. Moc na něj vzpomínáme. 

Máťa je krásný skoro tříletý kocourek, který se u nás narodil kočičce Irence, kterou jsme přijali do útulku vysoko březí. Máťa je statný, společenský, hodně mazlivý. Hledá domov, kde už by byl nějaký kamarád nebo by mohl odejít s někým od nás, koho zná. Je zvyklý se během dne proběhnout venku, proto by mohl jít do domku v bezpečné lokalitě.

KÁJINKU VIRTUÁLNĚ PODPORUJE PANÍ OLGA LUKÁŠOVÁ.

Kájinka se toulala po Kraslicích v jejich středu několik měsíců. Byla hodně hubená, tak ji začali někteří lidé krmit. Nikdo z nich si ji bohužel nechat nemohl, proto jsme ji přijali k nám. Pobíhat po frekventované silnici by se jí mohlo brzy stát osudným. Kájuša je hodně opatrná, bojí se cizích lidí a nečekaných pohybů a má paniku z druhých koček, na které je agresivní. Asi se jí nemůžeme divit, někdo jí ustřihnul ouška a to se nedá zapomenout. V přítomnosti lidí, které zná, je mazlivá. Hledáme pro ni domov u trpělivých lidí. Měla by být jedinou kočkou nebo by měla mít místnost jen pro sebe, pokud by byla v místě i jiná kočička.

Baru odešel na jaře 2015 do kočičího nebe. Byl to úžasný kočičí kluk, je nám po něm smutno.

Starší kocourek většího vzrůstu. Velmi mazlivý, hodně stojí o lidskou společnost, o tu kočičí tolik ne. Hodil by se k někomu staršímu a klidnému, ne k dětem, je žárlivý. Do Velichova se dostal z rodiny, ve které velmi žárlil na malé děti. Bohužel si z Velichova odnesl následky ve svém zdraví. Nepravidelná strava a neustálé stresy poškodily pravděpodobně trochu ledviny, dokonce měl i vodu v bříšku, čehož jsme se samozřejmě velmi lekli, ale během několika týdnů v klidu, s pravidelnou a kvalitní stravou a s homeopatiky se jeho stav velmi zlepšil, ale nejlepší by pro něj bylo, kdyby měl domov, kde bude středem pozornosti. Vyplnil by rád někomu jeho dny a chtěl by být úžasným společníkem. Na svoji šanci čeká v depozitu v Kraslicích.

Cipísek odešel na sklonku roku 2015 do kočičího nebe. Příčinou bylo selhání ledvin. Cipi byl úžasný mazlivý kocourek, je nám po něm smutno a vzpomínáme.

Cipíska kdysi někdo vyhodil ve Varech u paneláku a on se schoval do tamního sklepa, kde brečel a tak na sebe upozornil. Byl velmi vyhublý. Tam odsud se dostal do Velichova, kde to ze začátku bylo lepší než na ulici, ale poslední rok a půl děs a hrůza. Cipísek byl zpět téměř podvyživený a vystresovaný. Dnes je z něj však znovu důvěřivý mazel a svalovou hmotu nabral přesně tak, jak má být. je zkrátka fešák. Je hravý, mazlivý, s druhými kočkami se snese, rád si vyběhne ven na zahradou. Chtěl by najít domov v domečku se zahrádkou, ale ani byt s nějakou terasou nebo balkónem by prý byl moc dobrý. Na svoji další životní šanci čeká v depozitu v Kraslicích.

Kočička Mia odešla v červenci 2018 do kočičího nebe. Příčinou bylo selhání ledvin. Je nám po ní smutno. Moc děkujeme paní Šárce Elsnerové za virtuální adopci Miušky.

VIRTUÁLNĚ ADOPTOVÁNA PANÍ ŠÁRKOU ELSNEROVOU!

Mia je kočička menšího vzrůstu pocházející z lokality, kde byly kočky velmi nemocné a přemnožené. Je plachá, ale u mě už dělá trochu pokroky a občas se mi podaří i pohladit. Mia zůstane u nás, proto bychom byli rádi, kdyby si ji někdo adoptoval virtuálně a přispíval ji měsíčně na život u nás. Měsíc života kočky v útulku stojí cca 350,-kč. O Miu se staráme v depozitu v Kraslicích.

Kristýnka nás v březnu 2017 navždy opustila, příčinou jejího odchodu bylo selhání ledvin. Kristýnka byla plachá kočička, důvěřovala jen mě, když jsem jí mazlila, tiše si užívala mazlení a vrněla, moc mi chybí, černá kráska. Kristýnko, vzpomínáme na tebe.

Kristýnka je nádherná černá čičina, byla plachá, ale po převozu z Velichova do Kraslic se to rychle změnilo, je opatrná, ale mazlení se vůbec nebrání. Nevíme kde se ve Velichově vzala, Jaruna nám na tuhle otázku opět nedokázala odpovědět. Já si myslím, že je to sestra Kristiánka, že byli oba koťata divoké kočičky, kterou tam kdysi někdo hodil v pytli, ale jistotu nemám. Na začátku roku byla hubená a ani jsme o ní nevěděli, pořád se schovávala, ale to už není pravda, pro pohlazení si přijde ráda. Čeká na svoji další šanci v depozitu v Kraslicích.

Mínušce se během podzimu hodně přitížilo a selhávala játra, která ji nakonec úplně odrovnala. Moc na ní vzpomínáme.

Mína je starší kočička, která byla ve Velichově, ale nevím, odkud se tam kdysi vzala, prostě tam byla. Do letošního jara nebyla ani kastrovaná, Jaruna neměla vůbec přehled, jak jsem to zjistila, okamžitě šla na kastraci, po které zesílila a zkrásněla, je krásně čistá a má úžasné oči. Je to však kočičí mrška, nechá se pohladit a vzápětí po člověku sekne. Má u nás možnost výběhu na zahradu a v tom okamžiku je náramně šťastná. Hledáme pro ni domov, kde by mohla v klidu dožít a chodit na procházky, domov, kde nejsou děti a kde toho po ní nebudou moc chtít, má ráda svůj klid. Zatím čeká v depozitu v Kraslicích.

Péťula dědula je velmi starý kocour, od Jaruny jsem dostala informaci, že je mu asi 16, ale doktor říká, že takových 20-25, nemá jediný zub. Od Jaruny jsem si ho přivezla s proříznutým krkem, který mu prořízla kuchyňským nožem Jaruna sama, aby prý se neudusil, když měl otok plný hnisu a nemohl dýchat. Raději to nebudu dál komentovat. Krk jsme mu u nás zaléčili, ale protože není kastrovaný, je notorický bitkař, znovu se s někým popral a opět se mu to zanítilo, teď už je to znovu zahojené. Je velmi mazlivý a určitě by byl rád, aby na sklonku svého života měl někde pelíšek jen pro sebe. Zvažujeme kastraci, ale vzhledem k jeho věku máme docela strach, aby to nebylo to poslední, co bychom pro něj udělali. Zatím váháme. Každopádně, nový domov bychom mu ještě přáli. Pečujeme o něj v depozitu v Kraslicích.

Péťa nás na jaře 2016 opustil a odešel odpočívat do kočičího nebe. Příčinou bylo selhání jater. Vzpomínáme.

Péťa mladý je další kocourek z Velichova, do ledna nebyl také kastrovaný, byl velmi vyhublý, to se ale po kastraci změnilo. Dokonce převozem do Kraslic začal být i mazlivý. Teď je z něj krásný kocour, kostru má velikou a když nabral hmotu, nemá chybu. Kdo si ho vybere, tomu bude dělat parádu:-) Na nový domov čeká v depozitu v Kraslicích.

Salynka nás v červnu 2018 opustila, příčinou bylo selhání ledvin, měla již pokročilý věk. Moc na ni vzpomínáme, byla velký mazel:-(.

Salynka zůstala v bytě po zemřelém ještě s kocourkem Černouškem, ale nejsou na sobě závislí a domov by chtěli najít každý sám, aby měli svého pána jen pro sebe. Nemají za sebou hezké časy, protože v bytě se svým pánem nějaký čas byli o hladu, než si někdo všiml, že jejich pán nežije a oni dva jsou tam. Salynka je moc mazlivá a velká fešanda, je to ideální kočička do bytu.

Černoušek svůj boj s životem prohrál, dělali jsme, co jsme mohli, ale nešlo to. Odešel v klidu a moc na něj vzpomínáme.

Aktuálně - Černoušek má velký problém, již dva týdny bojuji s tím, aby jedl, zřejmě má uvnitř nějaký problém, který mu brání polykat. Bohužel si nechce nechat vzít krev a přispat ho je risk, je velmi slabý. Dva týdny dostává léky a spoustu podpůrných prostředků, ale nebojuje, udržuje ho při životě jen to, že ho krmím. Je mi to hrozně líto, ale je čím dál slabší a nic se nemění, nemá chuť jíst, jen je rád, když jsem s ním, to tiše vrní. Má za sebou krušné období, když na jaře zůstal v bytě po zemřelém majiteli a byl tam měsíc bez vody a jídla, jen nějaké zbytky a také vajgly od cigaret, jestli ty z hladu ochutnával, je zřejmě zde začátek jeho problémů. Přeji si, aby bojoval.

Černoušek je velmi mazlivý kocourek, který zůstal po zemřelém v bytě ještě s kočičkou Salynkou. Protože v bytě byli nějaký čas se svým mrtvým pánem sami, bojovali o každý zbytek jídla a nemají se dnes moc v lásce. Ani jiné kočičky okolo sebe Černoušek mít nemusí, proto by byl vhodný do domova, kde bude jedinou kočkou. Bude-li to byt nebo baráček se zahradou je jedno, prostředí se rád přizbůsobí, ale mazlení chce mít jen pro sebe.

Pajdík odešel 30.9.2014 do nového domova ke skvělým lidem, u kterých už bydlí dva kluci od nás, Bubošek a Týnuška.

Pajda se k nám dostal úplně náhodou. Když jsme jeli do Karlových Varů na odchyt jiných kočiček, pajdal si to po chodníku u hlavní silnice nešťastně za partou opilých mladíků, kteří si ho vůbec nevšímali, on chtěl poprosit o pomoc a nikoho z nich to nezajímalo:-(. Já řídila a Anička najednou zvedla hlas a říká, "zastav, zastav!!" je tam kotě a kulhá. Zastavila jsem, Anička vyběhla a kotě chytla, to bylo tak vyděšené, unavené a špinavé, že jak jsme ho položili, tak zůstalo. Levou přední nohu měl pajda zlomenou, ale uzdravila se krásně i bez zákroku, jen má na místě menší bouli, ale běhá jak závodník a řádí jak tornádo:-) Je velmi mazlivý, společenský a přijme k sobě jakoukoliv kočičku.

Pajdík se dočkal svého domova , kde byl náramně šťastný , ale bohužel zemřel pod koly auta , byl milován a byl členem rodiny , která na něj nikdy nezapomene , tak jako my ♥

Adélka nás v únoru 2017 opustila, příčinou bylo selhání ledvin. V útulku prožila víc jak 6 let v teple, bezpečí a s kvalitním krmením. Narodila se ve velmi špatné lokalitě, což zapříčinilo její nadcházející ledvinové problémy, my jsme dělali, co jsme mohli. Adélko, moc na tebe vzpomínáme. Byla si obrovská bohjovnice.

Adélka je jedna z prvních kočiček v kraslickém depozitu. Pochází z lokality, kde bylo koček hodně a byly hodně nemocné. Adélka zůstala divoká, je zvyklá jen na pár lidí, kteří u kočiček pomáhají. Zůstává proto ve virtuální adopci. O Adélku pečujeme v depozitu v Kraslicích.

Baruška odešla náhle v červnu 2015 do kočičího nebe. Celou dobu u nás se neprojevovaly žádné zdravotní problémy, jen neměla ráda změnu. Náhle se jí udělalo zle a pár dní jsme bojovali, bohužel marně. Baruško vzpomínáme na tebe.

Baruška se toulala po sokolovské horniské ulici se svýli bratry (našimi horníky), mámu jim v zimě odchytil jeden pán, který měl vyřešit kočky všechny, ale mámu chytil a malá koťata tam nechal, ta byla divoká. My jsme se o nich dozvěděli až na jaře, kdy jim bylo okolo půl roku a Baruška už byla vysoko březí. Nechali jsme ji tedy u nás odrodit, měla 5 krásných koťat, pro které jsem hledali domov, pro 4 se povedlo, jedno, naše Bublinka u nás zůstala. Baruška je s lidmi, které zná, docela mazlivá kočička, do mě přímo svojí hlavou strká a dožaduje se mazlení, ale nohama musí zůstat pevně na zemi, jakmile bych jí zvedla, panikaří. Zkoušeli jsme ji nabízet do nového domova, když jsme měli v srpnu 2013 umisťovací výstavu na statku Bernard, ale ukázalo se, že takové změny, moc lidí a hlavně cesta v přepravce a v autě, jí dali hodně zabrat, po návratu domů, byla v přepravce úplně vyčerpaná, rozplácnutá, uslintaná a sotva dýchající, že jsem měla strach, aby to neodneslo srdíčko. Naštěstí se dala brzy do kupy a přestože jsme měli o ní zájemce, po konzultaci a možných problémech, kdy zájemci jezdí v případe potřeby k veterináři přes 20km autem, jsem raději přistoupili k adopci jiné kočičky (Kettynky) a Baruška zůstala u nás. Rozhodli jsme se, že zůstane u nás ve virtuální adopci. Na mě je hodně zvyklá a veterinář je v místě. Prostě některé kočičky potřebují co nejmíň změn, které je stresují a Baruška je jedna z nich. O Barušku pečujeme v depozitu v Kraslicích.

ADOPTOVÁNA

Beruška Nás opustila, v jejím věku bylo příčinou selhání ledvin. Moc na ni vzpomínáme. 

Beruška se u nás narodila úplně divoké kočičce Růžence, kterou jsme původně chytali v Karlových Varech na kastraci a zpětné vypuštění, ale byla už vysoko březí, tak jsme ji nechali u nás porodit. Měla 4 krásná koťata, ale byla tak divoká, že nás k nim moc nepustila, domov jsme našli jen pro jedno, dokud bylo úplně mrňavé a byla šance si ho vymazlit. Ostatní tři u nás zůstala, Beruška je jedno z nich. Je plachá a zůstává proto ve virtuální adopci. O Berušku pečujeme v depozitu v Kraslicích.

ADOPTOVÁNA

Bublinka nás opustila, příčinou bylo vzhledem k věku selhání ledvin. Moc na ni vzpomínáme. 

Aktuálně 16. 12. 2018 - Bublinka u nás žije docela dlouho a nikdo si ji za tu dobu nevybral a ona ztratila důvěru v lidi, je zvyklá jen na pár lidí, kteří tu pravidelně u kočiček jsou. Přesouváme ji do virtuální adopce a hledáme pro ni adoptivní rodiče, kteří by přispívali na její život u nás.

Bublinka je poslední kotě, které se u nás narodilo Barušce, nenašla domov jako malá a během času u nás trošku zvlčela tak, že o cizí lidi vůbec nestála. Byla jí ale věnována velká péče během několika posledních měsíců a díky ní je z Bublinky opět velké mazlidlo a navíc má pověst neustálé komentátorky úklidových prací. :) Proto jsme Bublinku přesunuli z virtuální adopce do té opravdové, kde kočičky hledají nový domov. Přesto je lepší Bublinku poznat během několika návštěv a dát ji možnost, si na členy nové rodiny zvyknout. 

ADOPTOVÁNA

Mandarinka je plašší mladá kočička. Narodila se na ulici, respektive v kůlně na dřevo, kde nebyla vítaným hostem. My jsme ji i její sestry Marlenku a Lentilku odchytali a hledáme jim bezpečné domovy. Případně virtuální rodiče pro život u nás, kde mají během dne volný výběh a v noci teplo, sucho a bezpečí. 

ADOPTOVÁNA

Ještěrka je živá jako ještěrka, je všude a vzápětí někde jinde. Když má náladu, přijde se pomazlit, ale protože se původně narodila na ulici, plnou důvěru v lidi nemá. Ráda se hladí, na rukou se nosit nechce. Je to docela akční kočička, která má možnost během dne běhat volně venku, když chce, může jít zpět do pelíšku. Není moc vhodná pro adopci, dalo nám hodně práce, aby si zvykla tady a začala lidem aspoň trochu důvěřovat. Proto jsme se rozhodli nabídnout ji k virtuální adopci. Do domova jinam by mohla odejít pouze za podmínek, že nový majitel si ji přijede několikrát navštívit, aby znal její povahu a mohl s tak rozhodnout, jestli si na ni opravdu troufne. Dál by musela mít možnost v bezpečném místě běhat během dne venku, to znamená, že při přechodu do takového domova, musí být místo, kde si zvyká, zabezpečeno proti úniku. Ven může jít opravdu, až si bude jistá, kde je doma. Pokud byste se chtěli stát jejími virtuálními rodiči, prosím, kontaktuje nás. Děkujeme. 

Piškvorka nás v červnu 2022 opustila. Od počátku byla velmi slabá kočička, která si celý svůj život nesla následky špatného zdravotního stavu z kotěcího věku. Přesto byla u nás šťastná a to bylo pro nás nejdůležitější. Moc na ni vzpomínáme. 

Piškvorka byla koťátko nalezené ještě jako úplně malinkaté miminko bez maminky. Trvalo dlouho, než se podařilo Piškvorku zdrav. stabilizovat, bylo potřeba kotěcího mléka a dny, i noci piplavé péče. Přesto zůstala Piškvorka (jako mládě bez mat. mléka) imunitně slabá. Je to koťátko, které kvůli slabému imunitnímu systému, nečeká možná dlouhý život. Zdrav. problémy však Piškvorka dohání veselou a hravou povahou, všude je jí plno. Je to malé světýlko a rarášek. Je to mladá kočička, je jí cca 8 měsíců a přeje si tu být hooodně dlouho! 

Marjánka pochází ze stejné zahrádkářské kolonie jako Kuliferda, ale narozdíl od Kuliho je úplně plachá. Kamarádí se se mnou jen když rozdávám krmení a to tím stylem, že sedí na polici, kam pravidelně dostává svoji misku a volá na mě, že mi to hrozně trvá, než jí to dám. Je to naše plašanka a hledáme pro ni adoptivní rodiče. 

Kačenka nás po necelých šesti letech opustila. Celý život byla velmi slabá a nikdy se neuzdravila, přesto měla obrovskou vůli žít a neskutečnou jisrku v oku a každý den navíc, kdy měla plnou misku a někdo ji pohladil, byl pro ni zázrak. Je nám po ní moc smutno a vzpomínáme. 

Kačenka je můj poslední příjem, 20. prosince jsem ji přijala ve velmi špatném fyzickém i psychickém stavu. Na začátku prosince byla nalezena na ulici, podvyživená, vysílená a zmrzlá. Nálezkyně neměla dostatek financí ani zkušeností a Kačenku neléčila, její stav se velmi zhoršil. Když jsem se o Kačence a jejím stavu dozvěděla, za pomoci dobrovolníků se nechala Kačenka převézt na kliniku, kde byla léčena, ale ani tam to pro ni nebylo to pravé ořechové. Kačenka touží po mazlení, po lidech a je ve velkém stresu, pokud je v kleci. Na klinice se sice první dny lepšila, ale pak najednou přestala znovu jíst a bylo zle. Rozhodla jsem se proto Kačenku přijmout k sobě, i přesto, že mám v péči 120 koček a času není nazbyt. Tahle holka potřebovala akutně pomoct a dostat šanci. Tak je u mě a svoji šanci doslova chytila za pačesy. Při příjmu vážila pouhých 1,6kg a to i přesto, že má docela velkou kostru. Nebyla schopná sama přijmout potravu, tak jsem jí pomohla. Každé další krmení už se snažila Kačí čím dál víc sama a teď, po týdnu, už baští jenom sama. Sice si vybírá, jen to, co se jí dobře baští a co jí chutná, ale pro mě je velmi důležité, že baští a jídlo zůstává v žaludku a odchází z těla ven ne ve formě průhledné hnědé vody jako na začátku, ale ve formě měkčí stolice. Nechci ještě křičet hurá, čeká nás ještě náročná cesta, ale mám z Kačenky velkou radost, je to velká bojovnice a zřejmě velmi mladá kočička a její tělo rychle regeneruje.

Ajoj, jsem Myšička... a je mi už 11 let, jsem mazlivá, vrnivá, vykastrovaná a ráda bych na dožití do tepla útulného bytového domova, kde bych mohla být aspoň s nějakou kočičkou, nejlépe s jednou z mých nej kámošek tady ze smečky. Sešlo se nás tu deset, protože nás pořád házeli hodné paní jako koťata přes plot, prý jsme k ničemu. Paní mi dala lásku a péči, ale teď ji sama potřebuje. Chystá se do nemocnice a já nevím, co s náma všema bude. Nejsme venkovní, známe jen zasíťovanou terásku a pokojík. Budu ráda za vše, hlavně mě již nikdy neopusť!
Mariánky, Karlovarský kraj, telefon: 724 300 997
P.S. Ráda se odeberu domů na adopční smlouvu. Jsem prý totiž výjimečná a důležitá :) 
Tvoje Myšička 

Honzíček
Volám o pomoc!!! Paní, co mě zachránila před krutým světem zahrádkářů a jejich postupů deratizace koček (!) má chatrné zdraví a chystá se do nemocnice. SOS, co e mnou a mýma hokama bude? Všichni jsme kastrovaní a je nás 9... Jsem mazlivý a mám úžasné velké světle zelené oči. Jsem dokonalé vrnítko, hodím se do bytu. Jsem moc vděčný tvoreček! Najdu svůj nový vysněný domov? A můžu si prosím přibalit i kamarádku, kterou děsně miluju? Hezky prosííím a vrním u toho o stošest!
Mariánky, Karlovarský kraj, telefon: 724 300 997 nebo pište sms na tel: 606 326 762
P.S. je mi 7 let a domů půjdu na adopční smlouvu.

Jsem Honzíček a jsem krásný černý kocourek, mnohem větší než Mazlík, i když jsem o rok mladší než on, jsem nepřehlédnutelný. Je mi 6 let. Mám krásný temně černý kožíček, statnou kostru a velkou hlavu. Jsem vykastrovaný, ale někdy se s klukama rveme.... Aby ne, je nás tu hodně a kromě jednoho pokojíku a verandy nemáme moc prostoru.
Taky se tu poptávám po mamince, nebo tatínkovi, potřebuju domů, kde mě budou mazlit a kde budou čechrat můj kožíšek po směru růstu srsti, jak to mám rád. Můžeme si hrát spolu na "Hlavičkovano", "Přešlapovanou" na klíně, nebo na "Vrk vrk vrkavou", když budeš chtít. Jsme hravý, mazlivý a umím her mnohem víc! :D
Půjdu na adopční smlouvu o dobré péči. Prý ptřebuji, aby se na mě podíval veterinář! O tom bych polemizoval... ! Trvdí, že je to nutné, protože mě už dlouhou dobu žádný veterinář neviděl. Asi to jsou už roky. Ale naštěstí nejsem v té bryndě sám, Rozárku, Mazlíka, Honzíka, Marču a Bakyho a další taky ne!
Maminko, přijdeš si pro mě (a třeba i nějakou tu mou kočkokámošku), než bude pozdě? Již brzy se o mě nebude mít kdo starat,takže to DOST SPĚCHÁ!
Mariánky, Karlovarský kraj - 724 300 997 nebo pište sms na tel: 606 326 762 
nebo fb Lucie Gebouska

Šůša
Ahoj, jsem ŠŮŠA, je mi 10 let a jsem celý černý kocourek, jsem kastrovaný a i já se tu poohlížím po domově! Nejradši do bytu nebo baráčku, jsem zvyklý být uvnitř. Jsem velký mazlík a jsem prostě úžasný a jedinečný! Pokud chceš, přibalím si i mou nej kočkokámošku, co tu mám! Hledá nás domov celkem 9 :D

Mariánky, Karlovarský kraj, konkakt: 724 300 997 nebo pište sms na tel: 606 326 762
nebo fb Lucie Gebouska

Strakatá je mladá kočička, ale velmi plachá. Žije u nás od loňského podzimu, kdy jsme ji i její sourozence chytali v horské obci Přebuz, kde předchozí koťata chalupáři zabíjeli, raději ani nebudu psát, jakým způsobem. Přitom stačilo tak málo, aby se na nás jeden zodpovědný pán obrátil a požádal o pomoc. Koťata jsme odchytali a mámu vykastrovali. Koťata bohužel zůstala plachá, ta opatrnost k lidem v nich prostě převládá. Proto hledáme i pro Strakatou adoptivní rodiče, aby u nás mohla spokojeně žít.

Kulíšek odešel za duhový most. Domov měl tam, kde o něj pečovali v dočasné péči. Narodil se na ulici, proto mělo jeho tělíčko spoustu neduhů. Moc na něj vzpomínáme. 

Kulíšek je mlaďounký kocourek, zhruba půlroční. Narodil se na ulici v odporné panelákové díře. Když ho i se sourozenci máma vyvedla ven, využili jsme příležitosti a okamžitě jsme koťata posbírali. Na mámu jsme pak číhali dva dny, ale podařilo se:-). To bylo překvapení, když jsme zjistili, že jeich máma není plachá, že naopak, je velký mazel, ale venku byla velmi opatrná. Zkrátka někdo se jí zbavil a nevykastrovanou jí vyhodil ven. Máma je mazel, ale Kulíšek se sourozenci jsou opatrnější, vrnět ale taky umí, potřebují jen najít trpělivé a zodpovědné lidi, kteří by jim dali šanci na nový domov. Vždyť se podívejte, jak je Kulíšek krásný. 

Uzlíček je již starší kocourek, který chce mít svůj klid. Cizím lidem dlouho nedůvěřoval, pohladit se nechal pouze od vedení útulku. Ale dnes je to již vrnítko, které vždy čeká první u dveří, kdo ho pohladí. Byl zachráněn z KV a přesun do útulku nesl těžce. Obecně změny prostředí tento kocourek psych. nezvládá. V azylu si zvykl a uvolnil se. Užívá si výběhu, teplé misky a konečně pocitu bezepčí. 

OUško nás opustil v září 2019. Odešel na selhání ledvin. Žil u nás 9 let. Vzpomínáme s láskou. 

Ouško pochází z vesnice, kde se kočky nekastrovaly a jen se množily. Přišel k nám jako odrostlé kotě a protože v něm zůstala plachost, je stále u nás. Hledáme pro něj adoptivní rodiče. Velmi rád baští, taky je to pěkný cvalík. :)

BIVOJ

KRÁSNÝ MAZLIVÝ KOCOUREK BIVOJ MLADŠÍHO VĚKU HLEDÁ REZERVACI NA ADOPCI!

JSEM BIVOJ, DOSUD JSEM BYL BEZEJMENNÝ, NEVIDITELNÝ... 
JEN ČÍSLO... 
TEN DALŠÍ... 
JEDEN Z MNOHA...
VÍTE, JAKÝ JE TO POCIT???

R.I.P. Bivojek nás bohužel opustil na následky rozsáhlého zánětu, se kterým neměl sílu bojovat. Odešel po neskutečných útrapách, které si celá Amálčina smečka prožila, po letech živoření, po měsících v karanténě, kdy už to vypadalo, že celý případ bude přes všechna očekávání mít jen šťastný konec. Ze všeho nejvíc si Bivojek přál pocítit alespoň na chvíli, jaké je to mít skutečný domov. Moc nás mrzí, že se toho nedočkal. Stal ses symbolem nejen Amálčino smečky Bivojku a zůstaneš navždy v našich srdcích.

Cipísek nás 2. 1. 2019 opustil, příčinou bylo selhání ledvin. Vzpomínáme na něj.

Cipísek je nejstatnější kocourek z naší Amálčiny smečky. Smečka byla odebrána z velmi nevhodných podmínek a Cipísek jakoby k nim ani moc nepatřil, oproti osttaním byl docela velký. Při otázce na původní majitelku, kde se u ní vzal, mi odpověděla, že jednou seděl venku u dveří, tak ho vzala na milost, no, to mu teda pomohla, vzala ho na milost tam, kde živořil spolu s ostatními. Cipajs je nenáročný kocourek, který moc nestojí o společnost ostatních koček a moc by si přál domov, nejlépe s možností bezpečného výběhu. Je na něm vidět, že by rád do přírody. Je mazlivý a velmi milý.

Kaštánek odešel za duhový most 20.3.2018, po dlouhém boji se zákeřnou nemocí, která měla svůj původ už v tom, jak se k němu někdo na počátku zachoval, že ho na začátku zimy hodil do řeky. Ačkoliv se z počátku jevil v pořádku, brzy se začal potýkat se zavodněním plic, postižením zraku,  mentálním postižením mozku a dalšími průvodními jevy nemoci, se kterou bohužel dobojoval tak mlád, ale v teple a relativní pohodě.

Kocourek byl přijatý do útulku 10.10.2017. Několik dní se prý toulal kolem Kraslické Billy, aniž by někdo cokoliv podnikl, zvedl telefon, zavolal, došel na úřad, nic. Až někomu vadil tak, že kotě vzal a hodil do řeky. Byl plný blech, podchlazený a zanedbaný, ale to je dávno pryč. Už je mu dobře, je čisťoučký, ošetřený a je to neuvěřitelný mazel, doslova skáče člověku do náruče, jakmile ho vidí. Kocourek dostal jméno Kaštánek a v útulku už vyhlíží toho, kdo mu dá milující domov.

Bártíček nás v prosinci 2019 opustil. Jeho tělo bylo velmi slabé, byl to následek předchozího života.

Bártík je také kočičákem z naší Amálčiny smečky. Celá smečka byla odebrána z velmi nevhodných podmínek. Bártík byl v žalostném stavu fyzickém i psychickém. Většina kočiček ho napadala a nenechala ho pořádně najíst. My jsme se mu věnovali s plnou parádou a Bártík brzy nabral správné sebevědomí a dnes už se nebojí urvat si ten kousek dobroty pro sebe. Přesto není s ostatními velký kamarád a rád by našel domov, kde bude sám. Tomu, kdo si ho vybere bude věrným kamarádem a mazlíkem.

V červnu 2022 nás Aranka opustila, příčinou bylo selhání ledvin. Na úžasnou kočičku Aranku s láskou vzpomínáme.

Aranka patří do naší Amálčiny smečky, která byla v květnu odebrána z velmi nevhodných podmínek. Kočičky byly v žalostném stavu, Aranka též. Stále pomáhala ostatním starat se o jejich prcky, protože o ty své zřejmě přišla před naším příchodem, myslíme si, že tak to tam chodilo běžně, že sloužili jako potrava pro ostatní. Boj o život je prostě boj o život. Aranka je úžasná nenáročná mazlivá kočička, která by ráda našla svůj domov, klidně může odejít do domova s další číčou ze smečky, je velmi přátelská. 

Felix je rok a půl starý kocourek, kterého nám přinesla jedna paní loňský podzim, kdy ho našla večer na ulici vysíleného, ustrašeného a hladového. Felix je pěkný raubíř, zvyknul si u nás a často je venku v přírodě, pak zase hezky v teple u topení. Když měl odejít do domova, celý den se neukázal a paní si nakonec odvezla jiného kocourka. Večer přišel a dělal jakoby nic, asi to bylo znamení, že je tu spokojený a rád by tu zůstal. Protože není konflitkí a je tu šťastný, mi jeho přání respektujeme a hledáme pro Felixe adoptivní rodiče, aby mohl u nás dál spokojeně žít. 

Jonášek nás opustil 21. 12. 2018, příčinou bylo selhání ledvin. Vzpomínáme na něj.

Jonášek se narodil na ulici v Chodově, u paneláků, ve kterých žije spousta nepřizpůsobivých obyvatel a pro koťata to není zrovna šťastné místo k životu. Musí se mít neustále na pozoru a to bohužel Jonáškovi zůstalo, stále se má před lidmi na pozoru, přiblíží se pouze u krmení. Proto pro Jonáška hledáme adoptivní rodiče, aby mohl u nás dál spokojeně žít.

Kubík v dočasné péči během léta vyskočil z okna v prvním patře a už jsme ho nenašli. Doufáme, že se ho někdo ujal, protože byl vzhledově výjimečný.

Kubík je mlaďounký kocourek, zhruba půlroční. Narodil se na ulici v odporné panelákové díře. Když ho i se sourozenci máma vyvedla ven, využili jsme příležitosti a okamžitě jsme koťata posbírali. Na mámu jsme pak číhali dva dny, ale podařilo se:-). To bylo překvapení, když jsme zjistili, že jeich máma není plachá, že naopak, je velký mazel, ale venku byla velmi opatrná. Zkrátka někdo se jí zbavil a nevykastrovanou jí vyhodil ven. Máma je mazel, ale Kubík se sourozenci jsou opatrnější, vrnět ale taky umí, potřebují jen najít trpělivé a zodpovědné lidi, kteří by jim dali šanci na nový domov. Vždyť se podívejte, jaký je Kubík krasavec.

Horník je naším stálým členem, je plachý, zrovna tak jako jeho dva bráškové. Kdysi byli jako odrostlá koťata odchyceni v Sokolově v Hornické ulici, kde jsou vybydlené paneláky. Oni tři tam zůstali bez mámy. Museli se o sebe starat odmala a ostražitost vůči lidem jim tak zůstala. Hledáme pro ně adoptivní rodiče.

Máňa patří k našim stálým kočičkám. Před několika lety jsme ji odchytávali v zahrádkářké kolonii Rybízovna v Mariánských Lázních. Bylo tam kočiček víc a lidé se k nim nechovali zrovna dvakrát dobře. Dvě jsme tenkrát vraceli kastrované zpět, o ty je dodnes postaráno, ale většina zůstala u nás. Máňa je plachá, proto pro ni hledáme adoptivní rodiče.

Simonka nás v létě 2018 opustila, byla velmi slabá, přestože byla mladá. Ale ani my nedokážeme změnit následky jejího předchozího strádání. V poslední fázi se přidalo i nemocné srdíčko. Do poslední chvíle Simonka vrněla každému v náručí. Nikdy na ní nezapomeneme.

Simonka je kočička odebraná z nevhodných podmínek. Přestože je docela mladá, má velmi velké imunitní problémy. Je moc milá a mazlivá a zasloužila by si domov, kde by byla nejlépe jedináčkem, aby se veškerá péče a láska směřovala pouze k ní.

Leuška nás opustila ve středním věku, měla celý život imunitní problémy a následkem toho hodně zatěžovala důlěžité orgány. Moc na ni vzpomínáme. 

Leuška k nám přišla před dvěma roky na podzim jako mrňavé nemocné zubožené kotě. Byla nalezena na Bublavě na polní cestě, v den, kdy celý den pršelo. Seděla tam odevzdaně a nevěděla kam jít, protože od nemoci měla úplně zalepená očíčka a nic neviděla. Tak to bohužel dopadá, když se na vesnici kočky nekastrují, koťata nemají žádnou odbornou péči a pak trpí a majitelé vlastně ani neví, že mají koťata, natož kolik. Leuška byla tenkrát tak trochu na cestě na druhou stranu, nebylo vůbec jisté, jestli to přežije. Naštěstí se jí podařilo zabojovat a dnes je tu. Je u nás však natrvalo, má stále se opakující imunitní problémy, nemá důvěru k lidem, je hendikepovaná, na jedno oko nevidí, je to následek její neléčené nemoci. Zvykla si na naši rodinu a náš dům a ráda využívá bezpečného výběhu u našeho domu. Proto pro ni hledáme adoptivní rodiče.

Bráška už je pouze jeden (v nabídce k osvojení). 22.1.2018 byl jeden z Brášků otráven a ani přes okamžitou hospitalizaci na veterině se ho nepodařilo zachránit. :( My, ani Bráška na tebe nezapomeneme. :(

Ahoj, jsme dvě kocouří vrnítka s pohnutým osudem. Byli jsme vloženi jako malá bezbranná koťátka do krabice a ponecháni vlastnímu osudu v jedné zahradě v zahrádkářské kolonii ve Stříbře. Řeknu Vám, bráška to málem nezvládl, musel jsem ho zahřívat, aby nezemřel. Uvnitř bylo vlhko, zima, tma. Měli jsme žízeň a hlad, naštěstí si nás někdo všimnul. Ze Stříbra nás lidé přivezli až sem do Kraslic, kde rosteme a pomalu dospíváme v útulku mezi dalšíma 100 kočičkama. Jsme ale děti štěstěny, umístili nás do VIP prostoru, který sdílíme pouze s naší psí mámou a naším kamarádem Felixem. 
Prý jsme extrémně mazliví, ťutínci doslova!  Máme krásnou kresbu. No co budu povídat, rosteme prý do krásy. Jsme oba rození gentlemani, rádi se necháme chovat, rádi bychom šli do adopce spolu (není podmínkou) nebo s kamarádem Felixem, který nám přirostl k srdci. Zbožňujeme zahradu, zde Vás budeme doprovázet jako pejsci. Je nám cca 9 měsíců, ještě nejsme kastrovaní, ale to zvládneme! Milujeme pejsky a stromy, na kterých při ranní rozcvičce soutěžíme v rychlostním šplhu. Felix vyhrává, protože je z nás nejlehčí. No není to nefér? 

Hodíme se do baráčku v klidné lokalitě mimo hlavní provoz, k lidem, kteří nás budou hýčkat a dopřejí nám tolik potřebné mazlení a drbání za ouškama, kterého tu máme kvůli dalším kočičkám nedostatek…♥ Domů půjdeme na adopční smlouvu!
Maminko, tatínku, už neváhej a přijeď si pro nás!
Tvoji, bráškové.

Bibinka nás opustila 2. 1. 2019 v brzkých ranníh hodinách. Vzpomínáme na ni.

Bibinka je jeden z mnoha smutných příběhů nechtěných koťat, o která se nikdo nestará a pak mají na následky nemocí různé hendikepy. U Bibi je to hendikep velmi veliký, má postižený nervový systém a není schopná se sama pohybovat, sama se najíst a sama se vyprázdnit. Přesto má obrovskou chuť žít, hrát si a mazlit se. Uvědomujeme si, že pro její tělo je velmi špatné, že stále leží, ale snažíme se s ní pravidelně cvičit a v rámci možnosti si s ní hrát, nejde to však tak, jak by bylo časově potřeba. Rozhodli jsme se, že necháme Bibince vyrobit vozík, něco jako chodítko, protože v předních packách má víc síly, než v zadních a uvidíme, jestli jí tím umožníme víc pohybu, myslíme si, že ano. Bibi nemůže jít pro svůj hendikep do nového domova, proto pro ni hledáme adoptivní rodiče.

Mourek se bohužel svého domova v bezpečné lokalitě nedočkal. Na rotavském sídlišti ho někdo otrávil. My jsme mu pomohli ukrátit trápení. Je nám to moc líto a vzpomínáme na něj. 

Mourek se jednoho dne ocitl na rotavském sídlišti, přidal se na krmení k místním kočkám, ale bylo od začátku jasné, že na ulici nepatří, že se ho někdo zbavil. Ujala se ho paní, která krmí místní kočky. Mourek ale vyžaduje volný pohyb venku, proto chodí ven i z panelákového bytu, což je bohužel na obtíž místním lidem. Pořád mají hloupé řeč a nejradši by jeho a ostatní kočky zlikvidovali. Hledáme pro něj domov v domku se zahrádkou, někde v bezpečné lokalitě. Dřív, než mu někdoublíží. Doma nevydrží a když se pouští ven přes panelákovou chodbu, hrozí mu nebezpečí, už jednomu kocourkovi takhle někdo vykopnul zuby tak, že musel jít okamžitě na operaci. Moc za Mourka prosíme, je to velký mazel, bude moc vděčný.

Hurvínek odešel za duhový most. Přestože byl mladý, byl velmi slabý. je nám to moc líto a vzpomínáme na něj. 

Hurvínek se narodil na rotavském sídlišti pod panelákem v krysí díře. Když máma svoje koťata vyvedla ven, byl na ně hrozný pohled, zalepené oči, přes které vůbec neviděli, tak jsme je posbírali jako švestky. Sebrali jsme tři brášky, všichni tři trpěli herpesvirem a dvěma zůstaly trvalé následky na očích. Hurvínek to odnesl nejvíc, momentálně nevidí vůbec. Levé očíčko je definitivně zničené, během průběhu nemoci se tak vyvalilo ven až prasklo a zatáhlo se, je nefunkční. Pravé očíčko bylo také velmi vyvalené, s obrovskými boláky, ale díky léčbě se stáhlo, bohužel ale zůstaly veliké srůsty, přes které Hurvínek nevidí, aspoň si to myslíme. Očíčko pod srůsty vypadá, že je funkční, proto jsme se rozhodli pro operaci, při které by se srůsty odstranili a byla tak aspoň nějaká šance, že by mohl vidět trochu na jedno oko. Hurvínek je jinak velký jedlík a velký mazel.

Lilly odešla do nového domova společně s kočičkou Leny.

Lilly se našla zapadlá v garáži, zřejmě se k ní matka nedostala a nechala ji tam. byla moc malinká, několik týdnů jsme ji museli krmit stříkačnou. Dnes je z ní krásná kočičí slečinka, která čeká na svůj domov.

Barborka nás opustila, příčinou bylo v jejím věku selhání ledvin. Nového domova se nedočkala. Žila v odčasné péči, kde se cítila být doma. Moc na ni vzpomínáme. 

Barborka se ze dne na den ocitla venku na Rotavě mezi paneláky, kde ji zřejmě někdo vyhodil, protože tam žijí venkovní plaché kočky, které jsou pravidelně krmené. Asi si ten někdo myslel, že aspoň nebude mít hlad. Ach jo, ach jo. No samozřejmě byla celá vystrašená, běhala zmateně za lidma a nevěděla, kam se má vrtnout. Bylo to v čase, kdy jsme tam pravidelně kontrolovali místní kočky kvůli odchytům na kastrace, tak jsme Barborku samozřejmě zmatenou u hlavní silnice nenechali. Už je doma, je vykastrovaná, ráda se mazlí a hraje si a netrplěivě čeká na svůj domov.

!Našel domov!

Mikeš žil na skládce v obci nedaleko Karlových Varů. Občas byl krmený, ale žádná sláva to asi nebyla. Když se dostal k nám, zjistili jsme, že je kastrovaný, takže měl majitele, ale nikdo ho nikdy v místě nehledal. Je možné, že to bylo kvůli tomu, že má poškozený zrak a když začali tyto problémy, možná je majitel nechtěl řešit, tak milého kocoura raději vyhodil. Těžko říct. Každopádně stav jeho očí je velmi zanedbaný a nenávratný. Škoda, kdyby přišla pomoc dřív, možná se mohlo trochu zraku zachovat. Nyní se mu kape do očí každý den kapka na snížení nitroočního tlaku a přijde doma, kdy se budou muset obě oči vyjmout. Ale i přesto je Mikeš velmi mazlivý a spokojený. Zbaští vše co má v misce, celkem rychle se zorientoval v novém prostředí, i když nevidí. Ale co opravdu nesnese je přítomnost jiné kočky, kterou cítí a pak dělá neplechu. Zřejmě je to tím, že venku musel hodně bojovat o své místo a o krmení a teď má zase strach a bojovat už nechce. Hledáme proto pro něj domov, kde by byl jediný, nebo kde by měl jen on místnost pro sebe. Je zhruba pětiletý, velmi mazlivý. Vhodný společník pro staršího člověka. Je však nutné počítat i s výdaji na veterinární péči, popřípadě potřebný zákrok. Přesto si domov zaslouží, je úžasný.

Kubík se jednoho dne ocitl na ulici ve Františkových Lázních u jedné firmy. Byl hladový a smutný, tak ho jedna paní začala krmit a hledala pro něj pomoc, proto se dostal k nám. Snažili jsme se najít majitele, ale nikomu nechybí. Je to smutné, ale je to tak. A proto Kubík, zhruba roční kocourek, statný, čistotný, mazlivý hledá domov. Je již kastrovaný a projde i očkováním. Kdo chcete takového parťáka, neváhejte. 

Babulka nás opustila v září 2019. Odešla na celkové selhání, byla to babča odhadem okolo dvaceti let. Vzpomínáme s láskou. 

Babulka je starší kočičí dáma. Dva pánové ji zde vyhodili nedaleko útulku. Přijeli s ní k našemu domu, kde zvonili a bylo jim řečeno, že já, která mám útulek, nejsem doma, ale v práci, tak že to musí řešit se mnou nebo zajít na úřad. Odjeli a když jsem se vracela z práce, Babulku jsem viděla zmatenou u sousedovic baráku. Tak je u nás. Bábula, jejíž věk neznáme, ale víme, že je vysoký. Byla nemocná a velmi hubená, ale protože má velkou chutť k jídlu, už se nám trochu zakulatila. Jídlo a spánek, to je to, co ji nejvíc zajímá. Už špatné vidí a podle všech znaků má oslabenou funkci ledvin, ale vzhledem k věku, je to přirozené. Nemá ráda přítomnost ostatních koček, proto jsme ji nechali žít ve spodní části domu, kde máme prádelnu. Je tam teplo a má tam klid. Může si vyběhnout na zahradu, ale tam jde jen chvíli na sluníčko a nebo nám naproti, když neseme dobroty. Hledáme pro ni domov, kde chtějí udělat dobrý skutek a dopřát staré babce konec života v pohodě. Může to být na pár měsíců, možná 1, 2, 3? roky. Stačí ji pelíšek, záchod, plná miska a pohlazení. Moc toho nenaběhá, tak to nemusí být velký prostor, ale nemělo by v něm být jiné zvíře. Kočky nesnese a našeho psa, anení malý, na férovku fackuje. Prostě bába:-).

ADOPTOVÁN

Zrzeček je starý kočičí dědula, který u nás žije už rok. Je mu zhruba 14 let a než se dostal k nám, prožil svůj život na ulici v Oloví mezi paneláky. Měl svoje pravidelné krmiče, ale ti ho nemohli uchránit před stárnutím a s tím spojenými neduhy, kdy už se hůř běhá nebo špatně slyší a tak se stalo to, že si z něj udělali hračku na hraní psi místních obyvatel. Zrzeček skončil bolavý a pokousaný. U nás se rychle zotavil, přestože nebyl hubený, tak dnes je jak kulička. Je trošku nevrlý, nemá rád uzavřené prostory  a už vůbec se o ně nechce dělit s ostatními kočkami, proto je část dne jen ve svém pelíšku a část má absolutní volnost, odkud se pohybuje jen pár metrů od hlavního stanu útulku.

ADOPTOVÁN

Tim je náš další kočičí dědula, který je tu na dožití. Toulal se loňskou zimu mezi auty v okrajové části města Loket, kde si ho všimli hodní lidé a začali ho krmit, ale stálé krmné místo a zázemí Timík neměl. Chodil nepravidelně a byl dost nejistý, nakrmit ho pořádně byla docela práce. Když se podařilo ho odchytit, bylo v plánu ho nechat pouze vykastrovat a vrátit zpět a vytvořit mu krmné místo, ale při kastraci jsme přišli na to, že má jen jeden zub, který byl totálně prohnilý, takže ten šel. No a copak můžete pustit ven kočku bez zubů? Jak se uživí? Zkoušeli jsme pro něj hledat domov, kde by po něm nikdo nic nechtěl, kde by mu dali jen potřebnou trpělivost, než si zvykne na zázemí s pravidelným krmením, ale nepovedlo se to. Timík je moc plachý. Proto zůstal u nás v útulku. Když prošel zvykací procedurou, byl mu umožněn přístup ven a Tim je maximálně spokojený. Celé dny prospí, když je hezky, tak venku na sluníčku, když je pošmourno, tak v suchém pelíšku za dveřmi. Prostě dědula každým coulem, ale jak jde o dobroty, to se nemůže dočkat, má neskutečnou chuť k jídlu a je to na něm taky vidět:-)

Horníček černý má u nás ještě dva brášky. Před lety jsme je už jako odrostlá plachá koťata chytali ve vybydlených panelácích. Kluci už byli docela velcí, a tak bohužel zůstali nedůvěřiví. Až poslední dobou se nechají lidmi pohladit, ale je to také dáno tím, že vědí, že jsou u nás doma, ničím je nestresujeme, pokud to není nutné, a tak je tu pro ně velká pohoda. Nejsou vhodní do domovů, jejich zdravotní stav už tomu moc neodpovídá, přesto si ještě řádně užívají života, sluníčka a pohody. Pro kluky horníky hledáme virtuální adopci. 

Tymián je 2-3 lety kocourek s opravdu mohutnou postavou. Očkovaný, odčervený, odbleseny. Pravděpodobně ho někdo vyhodil v zahrádkářské kolonii v Chebu. Jako venkovní se rozhodně nejevil. Rád se mazlí, bude vděčný za páníčka, který se bude věnovat pouze jemu. S ostatními kočkami se příliš nekamaradi, spíše se jim vyhýbá. Děti má rád, nechá se drbat a hladit. Pohodový nenáročný kocourek, vhodný do bytu. Velice čistotny.

Snížek se v létě 2019 ocitnul mezi domy v chatové oblasti v Krásné Lípě u Šindelové. Nikomu nepatřil a dodnes ho nikdo nehledá. Nikdo ho tam nechtěl, proto přišel k nám. Když jsme ho viděli, jak je krásný, říkali jsme si, no ten bude mít domov hned. Bohužel, opak je pravdou, přestože má Sníža atraktivní vzhled, je stále tady. Je to zřejmě tím, že má dýchací potíže a je věčně zasoplený, ale to my bohužel už nezměníme. Prošli jsme s ním různá vyšetření, ale jeho stav se nelepší, je tzv. stabilizovaný. V jeho nejlepší kondici se nám podařilo nechat ho kastrovat pod kontrolou dýchacího přístroje a jsme za to moc rádi. Snížek je extrémně mazlivý kocourek, asi žil s někým starším, kdo s ním trávil hodně času a pak ten někdo zřejmě odešel a Sníža se stal nepotřebným. Hledáme pro něj domov, ale je potřeba za ním nejdřív přijet, aby nový zájemce věděl, do čeho jde. Dokud domov nenajde, budeme rádi, pokud pro něj najdeme virtuání rodiče, kteří by mu přispívali na život u nás. 

Leonek se objevil jednoho dne úplně vyhublý na krmném místě, kde zůstal zhruba rok a celkem slušně se vykrmil. Ke krmičkám získal tolik důvěry, že už se jim přiblížil k ruce, ale víc nedovolil. Chtěli jsme ho nechta vykastrovat, proto jsme ho odchytli a on najednou kluk u veterináře se sebou nechal dělat úplně všechno a úplně v klidu. Jasně nám dal najevo, že je to kocour, který žil s člověkem. Je to krásný statný kocour, zhruba středního věku. Jeho delší srst už se mu upravuje, když má klid a kvalitní stravu. Rád se pomazlí, ale musí se opatrně, stále se bojí nečekaných pohybů. Hledáme mu proto domov v klidné domácnosti.

ADOPTOVÁN

Max byl odchycen jako odrostlé kotě v Chebu u Komerční banky a bohužel se ho nepovedlo úplně vymazlit. 

Pohladit se dá pouze u jídla. Ke svému životu zkrátka lidi nepotřebuje, vystačí si se svými kočičími kamarády.

Nejraději se vyhřívá na zahrádce na sluníčku. 

Tomík se k nám dostal spolu s kamarádem Bobíškem poté, co se o ně jejich panička z důvodu vážné nemoci nemohla již nadále starat.

Kocourkovi byla zjištěna šelest na srdícku a byly nasazeny léky. Náklady na cca 2 mesíce jsou 524 Kč

Tomík je jinak v dobrém výživovém stavu, je to velký kocourek, moc hodný a mazlivý, je rád za každé pohlazení. 

Chodí vzorně na kočičí wc, může být jak v bytě, tak v domku se zahrádkou v bezpečné lokalitě.

Ocík se k nám dostal před třemi lety, protože se o něj a jeho dvě kamarádky Mámu a Mamku(viz foto) jejich panička již nemohla starat.

Všechny kočky včetně Ocíka byly absolutně nekontaktní, u nás jsou z nich relativně mazlivé kočičky, přiběhnou na zavolání a nechají se pohladit. Chodí i na zahrádku a vyhřívají se na slunci.

Ocík je starý kocourek, v tlamičce má neoperovatelné útvary, na zmírnění obtíží dostává pravidelně kortikoid.

I přes jeho problémy velice rád papá.

Kocourek je u nás na dožití.

Mikuláš byl sražený autem na hlavní silnici vedoucí přes obec. Viděly to děti a hned mu šly pomoct a tím mu stoprocentně zachránily život. Kulhal a byl pohmožděný, ale nakonec jsme přišli na to, že příčinou jeho kulhání nebyla srážka s autem, ale postřelení. Má v hrudi diabolku, která poškodila nervový systém a on proto kulhá a i zřejmě proto nestačil utéct před autem. Auto mu poranilo krk, byl nateklý a bolavý, ale jinak byl celkem v pořádku, naštěstí. Z plašánka se stává pomalu mazel, který vyžaduje společnost. S přední packou rehabilitujeme a doufáme, že brzy se zlepší natolik, aby mohl odejít do domova. 

Jeníčka někdo vyhodil na ulici. Žil u jedné restaurace, kde ho lidé pravidelně krmili. Bohužel, jednoho dne ho srazilo auto. Byl celý bolavý, krvavý a zmatený a odběhl se někam schovat, odkud vylezl až za čtyři dny a pak nám lidé volali o pomoc. Moc se bál, ale naštěstí se ho podařilo ve večerních hodinách chytit a hned druhý den jsem s ním jela na kliniku, kde byl operován. Bylo to na začátku června roku 2021. Měl zlomenou spodní čelist a nemohl ji pořádně zavřít a tím pádem ani jíst. Při léčbě mě hodně pozlobil, byl opravdu hodně bolavý a nechtěl jíst. Sám nejedl vůbec a po pár dnech mi odmítal i krmení ze stříkačky. Objevily se další problémy, měl od úrazu a stresu další bolení v tlamce, možná to byla i reakce na drát, kterým měl čelist zpěvněnou. Naštěstí dobře zareagoval na další antibiotika a znovu začal přijímat potravu. Krmila jsem ho tři týdny, než začal ochutnávat znovu sám, ale protože je to velký jedlík, rychle se pak zlepšil a začal sám baštit čím dál víc. Moc se mi ulevilo. Jenomže radost byla předčasná, ještě se projevily problémy s očima. Na jedno nevidí vůbec, tam to bylo vidět hned po úraze, že je poškozené. Ale druhé mu začalo pracovat a vyřádil se na něm herpesvirus. Vše bylo zřejmě následkem poúrazového stresu. Ale i to jsme celkem úspěšně zvládli zaléčit, jen mu bohužel zůstala přes oko jizva a nevidí na něj stoprocentně, spíš míň než víc. Chuť do života mu to však vůbec neubírá. Vyklubal se z něj maximální mazel, který touží pod domově, kde se bude hodně mazlit. Pověsí se mi vždy na rameno, položí si hlavičku a vrní a vrní. Ideální společník ke starším lidem. Moc rád se kouká z okna, proto je nutné mít okna zasíťovaná, v létě proleží celé dny na parapetu. Zasíťovaný balkon by také určitě uvítal. O společnost ostatních koček moc nestojí. 

Liam, krásný huňatý šedobílý drobný kocourek, dlouhé roky živořil venku, patrně někým vyhozený, je to mazlík, ale ještě se bojí v novém prostředí. Je mu nejméně deset let

Briketka - zatím ještě plašší, ale má tendence být mazlivá. Je jí cca 5 měsíců. Zřejmě bude potřebovat zvláštní stravu; ještě je v léčení.

Fazolka - želvovinová kočička, cca 5 let, mazlivá, kastrovaná, hledáme virtuální adopci