Libuška odešla za duhový most. Příčinou bylo selhání ledvin. Moc na ni vzpomínáme.

Zdravím všechny, říkají mi Libuška. Trčím tu v útulku s dalšíma čičinkami v buňce a čekám, až se otevřou dveře a tam bude…MOJE MAMINKA.. Přišla jsem sem, jako všechny ostatní, zlomená, pokořená a vyděšená. Lidi mi ublížili… Nevím proč… Jenom jsem se narodila… Možná to byl ten důvod? Přesto tajně věřím v lásku a dobro. Ostatní kočičky mě tu naučily snít, sníme všichni…. VÍTE O ČEM? O maminkách… Den co den koukám na dveře a ta moje nepřichází. A já se sama sebe ptám PROČ?
Cítíme se tu tak nějak sami, i když jsme v houfu. Teta říká, že jsem vznešená a mám krásnou tvář, taková kočičí lady, přesto je ve mně ještě něco z kotěte, při hře s kouskem slámy a se sluncem nad hlavou dokážu na chvíli na všechen smutek zapomenout. Cítím, že ještě nikdo hloubku mé duše nepoznal. Mám velkou duši, ale nemůže se rozletět, protože je jí tu vedle ostatních tak těsno a teskno. Ráda bych ji někomu ukázala…
Jsem klidná krásná kočička, vhodná do bytu (se zabezp. okny a balkonem). Jsem submisivní, opatrná, ale dokážu se i mazlit!!! Vycházím s ostatníma kočičkama, jsem nekonfliktní, čistotná, nenáročná. POTŘEBUJI JEN OBEJMOUT A ŘÍCT, ŽE OD NYNĚJŠKA BUDE VŠECHNO JEN LEPŠÍ… <3
Přijeď si pro mě…