Jeníčka někdo vyhodil na ulici. Žil u jedné restaurace, kde ho lidé pravidelně krmili. Bohužel, jednoho dne ho srazilo auto. Byl celý bolavý, krvavý a zmatený a odběhl se někam schovat, odkud vylezl až za čtyři dny a pak nám lidé volali o pomoc. Moc se bál, ale naštěstí se ho podařilo ve večerních hodinách chytit a hned druhý den jsem s ním jela na kliniku, kde byl operován. Bylo to na začátku června roku 2021. Měl zlomenou spodní čelist a nemohl ji pořádně zavřít a tím pádem ani jíst. Při léčbě mě hodně pozlobil, byl opravdu hodně bolavý a nechtěl jíst. Sám nejedl vůbec a po pár dnech mi odmítal i krmení ze stříkačky. Objevily se další problémy, měl od úrazu a stresu další bolení v tlamce, možná to byla i reakce na drát, kterým měl čelist zpěvněnou. Naštěstí dobře zareagoval na další antibiotika a znovu začal přijímat potravu. Krmila jsem ho tři týdny, než začal ochutnávat znovu sám, ale protože je to velký jedlík, rychle se pak zlepšil a začal sám baštit čím dál víc. Moc se mi ulevilo. Jenomže radost byla předčasná, ještě se projevily problémy s očima. Na jedno nevidí vůbec, tam to bylo vidět hned po úraze, že je poškozené. Ale druhé mu začalo pracovat a vyřádil se na něm herpesvirus. Vše bylo zřejmě následkem poúrazového stresu. Ale i to jsme celkem úspěšně zvládli zaléčit, jen mu bohužel zůstala přes oko jizva a nevidí na něj stoprocentně, spíš míň než víc. Chuť do života mu to však vůbec neubírá. Vyklubal se z něj maximální mazel, který touží pod domově, kde se bude hodně mazlit. Pověsí se mi vždy na rameno, položí si hlavičku a vrní a vrní. Ideální společník ke starším lidem. Moc rád se kouká z okna, proto je nutné mít okna zasíťovaná, v létě proleží celé dny na parapetu. Zasíťovaný balkon by také určitě uvítal. O společnost ostatních koček moc nestojí.